23 C 239/2020-26 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 9 000 Kč z titulu uznání dluhu. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z písemného uznání dluhu ze dne 21. 9. 2020 podepsaného žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči žalobci, a to ve výši 9 000 Kč, který vznikl z titulu nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 1. 7. 2017. Tento dluh se žalovaný zavázal žalobci uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to do každého 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 10. 2020. Pro případ, že by žalovaný neuhradil byť jen jednu splátku ve smluveném termínu, byla účastníky sjednána možnost žalobce požadovat uhrazení celého dluhu. Žalovaný však z částky 9 000 Kč až do dne vyhlášení rozsudku ničeho neuhradil. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého, uzná-li někdo svůj dluh, co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1931 o. z. platí, bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Žalovaný uznal co do důvodu i výše dne 21. 9. 2020 vůči žalobci dluh ve výši 9 000 Kč, který se zavázal uhradit celkem v devíti splátkách po 1 000 Kč, splatných od 20. 10. 2020 vždy k 20. dni v příslušném měsíci. Účastníci si pro případ prodlení žalovaného s hrazením byť jen jedné splátky projednávaného dluhu sjednali zesplatnění celého tohoto dluhu. Jelikož žalovaný svoji povinnost dobrovolně nesplnil a do dne vyhlášení rozsudku na uznaný dluh ničeho neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení. Ve vztahu k nároku žalobce, ve kterém se tento domáhal úhrady úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 21. 10. 2020 do 30. 3. 2021, soud uvádí, že splatnost celé pohledávky pro nesplnění některé splátky nastává až okamžikem, kdy věřitel dlužníka o její zaplacení požádal, nikoli okamžikem, kdy tak v souladu se smluvním ujednáním učinit mohl (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2005, sp. zn. 21 Cdo 426/2005). Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti doložení takovéto výzvy. Soud tak vycházel z ustálené judikatury, podle které jestliže nebyl dlužník vyzván k plnění již dříve, za výzvu k plnění se považuje žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena; výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4169/2013, ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2417/2007 či ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 423/2005). Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující též z hlediska prodlení s plněním a povinností platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). V projednávané věci byla žaloba žalovanému doručena dne 29. 3. 2021, splatnost celého dluhu tedy nastala dne 30. 3. 2021, přičemž do prodlení s jeho úhradou se žalovaný dostal dne 31. 3. 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, kdy úspěch žalovaného je jen nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.