23 C 55/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a neuhrazené přirážky k jízdnému. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná dne [datum] uskutečnila přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, konkrétně autobusem linky 100 v [obec]. Prostřednictvím provedené přepravní kontroly bylo na výzvu žalobkyní pověřené osoby zjištěno, že se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. O této skutečnosti učinila žalobkyní pověřená osoba záznam označený jako„ Zápis o provedené přepravní kontrole“, jehož obsahem byla informace o provedené přepravní kontrole dne [datum] v 17:25 hodin, údaj o skutečnosti, že se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, informace o výši jízdného 24 Kč a o výši přirážky k jízdnému 1 500 Kč spolu s pokynem k jejich uhrazení. Žalovaná tuto listinu jako cestující podepsala a její stejnopis převzala. Výše jízdného a výše přirážky k jízdnému byla stanovena podle Tarifu [anonymizována dvě slova] dopravy účinného v době provedené přepravní kontroly. Povinnost k úhradě jízdného, jakož i přirážky k jízdnému nastala na základě smluvních přepravních podmínek žalobkyně v den provedení přepravní kontroly. Žalovaná byla žalobkyní prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 14. 1. 2021 předložené včetně potvrzení o odeslání písemnosti opětovně vyzvána, aby jízdné i přirážku k jízdnému zaplatila. Žalovaná na uvedenou upomínku nereagovala a požadované plnění do vyhlášení tohoto rozsudku neuhradila. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) podle kterého se smlouvou o přepravě, zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 172/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“), uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o přepravním řádu je výše specifikovaná smlouva o přepravě uzavřena mezi cestujícím a dopravcem nejpozději okamžikem nástupu cestujícího do dopravního prostředku provozovaného dopravcem. Nárok na zaplacení přirážky k jízdnému za přepravu bez platného jízdního dokladu, a to včetně její výše, stanoví § 7 odst. 5 vyhlášky o přepravním řádu, § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (v případě přepravy prostřednictvím metra, tramvajové a trolejbusové linky), § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě přepravy prostřednictvím autobusové linky), ve spojení s čl. 8 bod 4 Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] dopravy. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována dvě slova] bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalované vznikl uzavřením smlouvy o přepravě závazek zakoupením platného jízdního dokladu uhradit jízdné. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná jako cestující platným jízdním dokladem neprokázala a žalobkyni v postavení dopravce jízdné neuhradila, vznikl žalobkyni nárok na úhradu jízdného ve výši 24 Kč, jakož i na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, se splatností dne 25. 11. 2020, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč do zaplacení, počítaných ode dne následujícího po dni splatnosti. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobkyni přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč.