23 C 66/2021-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 3 040 Kč z titulu neuhrazeného jízdného a neuhrazené přirážky k jízdnému. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Na základě smlouvy ze dne [datum] bylo ze [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), na žalobkyni převedeno právo požadovat na žalovaném úhradu projednávaného nároku. 5. Žalovaný dne [datum] uskutečnil přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným původní věřitelkou, konkrétně linkou [číslo]. Prostřednictvím provedené přepravní kontroly bylo na výzvu původní věřitelkou pověřené osoby zjištěno, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti učinila původní věřitelkou pověřená osoba záznam [číslo] jehož obsahem byla informace o provedené přepravní kontrole dne [datum] v [údaj o čase] hodin, identifikace dopravního prostředku původní věřitelky, číslo občanského průkazu žalovaného a jeho adresa. Záznam byl žalovaným podepsán. Původní věřitelkou pověřená osoba vyzvala žalovaného k úhradě jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. 6. Dále žalovaný dne 3. 10. 2018 uskutečnil přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným původní věřitelkou, konkrétně linkou [číslo]. Prostřednictvím provedené přepravní kontroly bylo na výzvu původní věřitelkou pověřené osoby zjištěno, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti učinila původní věřitelkou pověřená osoba záznam [číslo] jehož obsahem byla informace o provedené přepravní kontrole dne [datum] v [údaj o čase] hodin, identifikace dopravního prostředku původní věřitelky, číslo občanského průkazu žalovaného a jeho adresa. Záznam byl žalovaným podepsán. Původní věřitelkou pověřená osoba vyzvala žalovaného k úhradě jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. 7. Výše jízdného a výše přirážky k jízdnému byla původní věřitelkou stanovena v Tarifu MHD [obec] účinného k okamžiku provedené přepravní kontroly. Lhůta k úhradě byla smluvními přepravními podmínkami původní věřitelky účinnými k okamžiku provedené přepravní kontroly stanovena pro případ jízdného na okamžik nástupu do hromadného dopravního prostředku provozovaného původní věřitelkou (čl. 2 odst. 1.) a pro případ přirážky k jízdnému na okamžik výzvy původní věřitelkou pověřené osoby (čl. 10). Žalovaný byl žalobkyní prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 1. 8. 2019 předložené včetně potvrzení o odeslání písemnosti opětovně vyzván, aby výše uvedené jízdné i přirážku k jízdnému zaplatil. Žalovaný na uvedenou upomínku nereagoval a požadované plnění do vyhlášení tohoto rozsudku neuhradil. 8. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě, zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 172/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“), uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o přepravním řádu je výše specifikovaná smlouva o přepravě uzavřena mezi cestujícím a dopravcem nejpozději okamžikem nástupu cestujícího do dopravního prostředku provozovaného dopravcem. Nárok na zaplacení přirážky k jízdnému za přepravu bez platného jízdního dokladu, a to včetně její výše a splatnosti, stanoví § 7 odst. 5 vyhlášky o přepravním řádu, § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (v případě přepravy prostřednictvím metra, tramvajové a trolejbusové linky), § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě přepravy prostřednictvím autobusové linky). Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Žalovanému vznikla uzavřením přepravní smlouvy povinnost zakoupením platného jízdního dokladu uhradit původní věřitelce jízdné. Jelikož se žalovaný jako cestující platným jízdním dokladem neprokázal a původní věřitelce v postavení dopravce jízdné neuhradil, vznikl původní věřitelce v obou případech nárok na úhradu jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč se splatností do 13. 9. 2018 a 3. 10. 2018, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 520 Kč v souladu s návrhem žalobkyně od 29. 9. 2018 do zaplacení a z částky 1 520 Kč v souladu s návrhem žalobkyně od 19. 10. 2018 do zaplacení. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že v řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla smlouvou o postoupení pohledávek mj. postoupena také pohledávka původní věřitelky z titulu jízdy žalovaného bez platného jízdního dokladu ze dne 13. 9. 2018 a 3. 10. 2018, soud na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení žalobě v celém rozsahu vyhověl. 11. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 040 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.