7 C 213/2021-45 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytování služeb internetové televize Lepší TV ze dne [datum]. Součástí objednávky byl pronájem Lepší.TV boxu, kde se žalovaný zavazuje hradit za službu a pronájem po dobu 24 měsíců. Žalovaný měl hradit za službu Lepší.TV 199 Kč měsíčně a za pronájem Lepší.TV boxu 99 Kč měsíčně pod [variabilní symbol] na účet žalobce. Žalovaný si převzal Lepší.TV box a podepsal Smlouvu na 24 měsíců. Smlouva obnáší pronájem na 24 měsícůLepší.tv Boxu. Po ukončení je povinnost Lepší.tv box vrátit nebo odkoupit za plnou cenu 1999 Kč. Žalovaný nedodržel smlouvu a za služby a pronájem nehradil a Lepší.TV box si ponechal. Vznikl mu tak dluh za období od 6.08.2019 do 20.09.2019 za poskytování služeb Lepší TV v částce 299 Kč, za pronájem TV Boxu za období od 6.08.2019 do 21.08.2019 50 Kč a sankce na předčasné ukončení smlouvy od 20.09.2019 za celkem 535 dní v částce 3 546 Kč a smluvní pokuta za nevrácení TV Boxu v částce 1 999 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb internetové televize Lepší TV na dobu 24 měsíců, jejíž součástí byly i obchodní podmínky. Na dobu trvání smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému do nájmu TV Box, což stvrdil podpisem smlouvy. Dle smlouvy se žalovaný zavázal hradit měsíční poplatek za poskytování služby Lepší TV v částce dle ceníku, tj. ve výši 199 Kč měsíčně a za pronájem TV Boxu částku 99 Kč měsíčně. Pro případ odstoupení od smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu za nevrácení TV Boxu ve výši dle Ceníku a dále smluvní pokutu spočívající v úhradě plné ceny služby Lepší TV od doba prodlení do konce trvání smlouvy. Žalovaný neuhradil uvedené částky v období od 6.08.2019 do 20.09.2019, načež žalobkyně od smlouvy dne 7.10.2019 odstoupila. Vzniklo jí tak právo na úhradu dlužných plateb za pronájem TV Boxu, za poskytování služby Lepší TV do 6.08.2019 a dále právo na úhradu smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy od 20.09.2019 po dobu 535 dnů a smluvní pokuty na úhradu plné ceny TV Boxu v částce 1 999 Kč. Z předložených listin zcela jednoznačně vyplývá, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 (dále jen „o. z.“), uzavřela se žalovanou smlouvu o připojení a poskytování veřejných služeb prostřednictvím sítě internet, na základě které přenechala žalované do užívání TV Box, s ujednáním o zaplacení smluvní pokuty pro případ jeho nevrácení ve výši 1 999 Kč. Podle § 2048 o. z., platí, že ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle článku 8 bod 8.2 všeobecných podmínek a reklamačního řádu vznikla žalované v případě ukončení smlouvy povinnost technická zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.