10 C 268/2022-40 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce v žalobě uvedl, že na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanou dle 15. 3. 2016 a dodatků k nájemní smlouvě byla žalovaná nájemcem bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [obec] v [obec]. Žalovaná dluží na nájemném a zálohách na služby spojené s nájmem bytu a to nájemné za 3/ 2020 ve výši 1 988 Kč, splatné 31. 3. 2020, nájemné za 8/ 2020 ve výši 1 988 Kč splatné 31. 8. 2020, nájemné za 4/ 2021 ve výši 2 147 Kč splatné 30. 4. 2021, nájemné za 7/ 2021 ve výši 2 147 Kč splatné 31. 7. 2021, nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 4 212 Kč splatné 31. 7. 2021 a nedoplatek z vyúčtování za rok 2021 ve výši 5 688 Kč splatné 31. 7. 2022. Žalovaný dluží celkem částku 19 070 Kč, kterou nezaplatil ani po upomínkách. Žalobce proto žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 19 070 Kč s úroky z prodlení od splatnosti jednotlivých měsíčních plateb a vyúčtování do zaplacení. 2. O žalobě soud rozhodl dle § 115 o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možné rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ust. § 101 odst. 4, když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Žalovaná se žádným způsobem k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobce předložil listinné důkazy – informace o pozemku, nájemní smlouvu uzavřenou se žalovanou dne 15. 3. 2016 s dodatky k nájemní smlouvě, evidenční list, vyúčtování služeb za rok 2020 a 2021, přehled předpisů a plateb, upomínku. Obsah těchto listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě. Bylo zjištěno, že žalobce jako vlastník bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [obec] v [obec] pronajal byt žalované na dobu určitou s tím, že nájemní poměr byl prodlužován dodatky k nájemní smlouvě naposledy do 31. 7. 2022. Evidenčním listem bylo stanoveno měsíční nájemné a zálohy za užívání bytu. Nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2020 je ve výši 4 212 Kč a za rok 2021 ve výši 6 588 Kč. Žalovaná dluží nájemné za měsíce uvedené v odstavci 1 tohoto odůvodnění. Žalovaná dluží celkem částku ve výši 19 070 Kč. Upomínkami byla vyzvána k úhradě dlužné částky. 5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2201 a § 2285 o.z. Z těchto ustanovení vyplývá, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to, pronajímateli nájemné. Pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že nájem je znovu ujednán na tutéž dobu, jako byl ujednán dříve, nejvýš ale na dobu 2 let, to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Z § 2251 odst. 1 o.z. vyplývá, že nájemce platí nájemné předem na každý měsíc společně se zálohami nebo náklady na služby. Z § 1970 o.z. vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána oprávněně. Dle nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne 15. 3. 2016 se žalovaná stala nájemkyní bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [obec] v [obec], jehož vlastníkem je žalobce. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, dodatky byla prodloužena naposledy do doby 31. 7. 2022. Žalovaná jako nájemkyně bytu stanovené měsíční poplatky ve stanovených měsíčních výších řádně neplatila a dluží celkem částku 19 070 Kč. S ohledem na absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky soud žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti žalované uhradit dlužnou částku. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je proto povinna uhradit dlužné částky s úroky z prodlení od splatnosti jednotlivých plateb do zaplacení v souladu s ust. § 1970 o.z., když výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 1 900 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobce vykonal v řízení před soudem prvního stupně 2 úkony právní služby, přísluší mu 2 x 1 900 Kč a 2 x 300 Kč za dva režijní paušály v souladu s ust. § 13 téže vyhlášky, 21 % DPH, když zástupce žalobce je plátcem DPH a to ve výši 924 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč. Žalobci tak byly přiznány náklady řízení ve výši 6 324 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.