11 C 239/2020-100 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného, které bylo žalovanému, jejímu otci naposledy vyměřeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 9. 2004 částkou 1 500 Kč měsíčně. V žalobě uvedla, že studuje první ročník vysoké školy [anonymizováno] v [obec]. Popsala své výdaje a navrhla zvýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2019. Předložila potvrzení o studiu, vydané 24. 9. 2019. Žalobkyně se obrátila na Okresní soud v Chebu, který usnesením ze dne 27. 5. 2020 vyslovil místní nepříslušnost. Soud pátral o místě pobytu žalovaného, spolupracoval přitom s Úřadem práce, s Exekutorským úřadem v [obec]. Pokusil se mu doručit na elektronickou adresu sdělenou žalobkyní. Dále se pokusil navázat spojení s jeho sestrou a s jeho matkou. Přes veškeré úsilí se nepodařilo zjistit, kde žalovaný fakticky bydlí, či kde se zdržuje, jaký má majetek a kde pracuje. Evidovaným místem jeho pobytu je adresa [stát. instituce]. Marný byl i pokus o spolupráci s Policií České republiky, ani ona nemá poznatky, kde by se měl žalovaný zdržovat. Ze zprávy [anonymizováno] [obec] škola., ze dne 13. 6. 2002 vyplývá, že žalobkyně ukončila studium bakalářskou závěrečnou zkouškou 7. 6. 2022. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 913 odst. 1 téhož právního předpisu, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Současné schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného se v tomto řízení nepodařilo prokázat. Žalovaná se nezúčastnila nařízeného ústního jednání, neomluvila se a nepožádala o jeho odročení. Podle ust. § 120, odst. 1 o. s. ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle ust. § 118 a), odst. 1 téhož právního předpisu, ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit, a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ust. § 119 a) odst. 1 o. s. ř., před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést, a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí. Podle ust. § 120 odst. 2, neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. V tomto případě tedy nebyly navrženy ani provedeny žádné důkazy, které by vedly k závěru, že současné ekonomické zázemí žalovaného umožňuje výživné zvýšit. Žalobkyně nemohla být pro svou neúčast na ústním jednání v souladu s citovanými procesnímu ustanoveními poučena. Je nepochybné, že na její straně došlo k výrazné změně poměrů, což samo o sobě ke změně rozhodnutí o výživném nestačí. Řízení o vyměření vyživovací povinnosti rodičů ke zletilým dětem je řízením sporným. Žalující strana má povinnost tvrzení a důkazní. Tím se liší od nesporného řízení ve věcech péče soudu o nezletilé děti, v němž je soud povinen zjistit (z úřední povinnosti) všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci. Soud proto v tomto případě nemohl vyměřenou vyživovací povinnost zvýšit a musel žalobu zamítnout. Výrok o náhradě náhrady řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., Žalovaný v řízení žádné náklady nevynaložil.