11 C 390/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce a poskytla mu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 17. 6. 2021, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z potvrzení o provedené platbě. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že byl povinen v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba smlouvu o zápůjčce považovat za uzavřenou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek byla neprodleně po potvrzení žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ ZSÚ“) a Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne: 24. 6. 2021, 1. 7. 2021, 8. 7. 2021, 17. 7. 2021, 1. 8. 2021). Celková výše dluhu žalovaného ke dni sepisu žaloby činí 15 750 Kč. Jistina + poplatek ve výši 13 250 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně požaduje dále Smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to konkrétně ode dne 18. 6. 2021 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 30. 8. 2022, kdy žalobkyně vyhotovila žalobu tj. 4 380 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nařízeného ústního jednání se nezúčastnil stejně jako právní zástupkyně žalobkyně, která se však omluvila. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu žalobkyně dokládajícím poskytnutí jistiny, upomínkami zaslanými žalovanému (náklad spojený s uplatněním pohledávky) a předžalobní výzvou. Dovodil, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč za poplatek 3 250 Kč (cena peněz). Žalovaný peníze obdržel [datum] a spolu s poplatkem je žalobkyni nevrátil do 17. 6. 2021. Pro případ prodlení žalovaného se splněním závazku byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 3. Po zhodnocení svých skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl uzavřením smlouvy ze dne [datum] závazkový vztah v podobě smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Žalovaný nevyvrátil, že peníze obdržel a ani netvrdil, že je vrátil. Částka 3 250 Kč označená jako poplatek je v souladu s ustanovením § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Žaloba v rozsahu přisouzené částky 13 250 Kč byla podaná důvodně, a proto jí soud v tomto rozsahu vyhověl. 4. Žalobkyně požaduje úhradu částky 2 500 Kč, která má představovat náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatcích nezakládá právo na cenu za konkrétní službu spojenou s vymáháním pohledávky, ale je ujednáním, které v případě prodlení žalovaného navyšuje jeho platební povinnost (cenu peněz). Ujednání o poplatku za konkrétní službu musí být v souladu s ustanovením § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a musí být v souladu s obecným povědomím o dobrých mravech. Jedná-li se o skryté navýšení úročení, nejde o ujednání s dobrými mravy souladné. V souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru lze sjednat smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 3 tohoto právního předpisu souhrn smluvních pokut nesmí přesáhnout součin č. 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalobkyně takto stanovený limit nepřesahuje, avšak soud dovozuje, že uvedená informace o omezení výše smluvní pokuty musí být uvedena přímo ve smlouvě. Uvedené ujednání nebrání žalobkyni uplatnit smluvní pokutu v samostatném řízení. Z toho vyplývá závěr, že soud ujednání o smluvní pokutě v podobě formulované ve smlouvě účastníků, stejně jako ujednání o nákladech spojených s uplatněním pohledávky považuje za odporující dobrým mravům. Podle ustanovení § 558 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z toho vyplývá, že v rozsahu částky 6 880 Kč soud žalobu zamítl. 5. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 65%. Soud proto uložil žalovanému nahradit jí 30% vynaložených nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142, odst. 2 o. s. ř. Jde o zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč, celkem 2 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení (§ 14b a. t.) s ohledem na formulářový charakter žaloby. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky opakovaně, jednotlivé návrhy se liší pouze individualizačními údaji, jinak jsou obsah i struktura návrhů totožné.