16 C 238/2021-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 6 760,74 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 4 200 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny 4 200 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 560,74 Kč splatných dne 28. 5. 2019. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu, neboť za trvání smlouvy neuhradila předchůdkyni žalobkyně ničeho, pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby neúspěšně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 6 760,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6 760,74 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 4 200 Kč a žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně zaplatit poskytnutou částku 4 200 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 560,74 Kč do 28. 5. 2019. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím částky 4 200 Kč nepřezkoumala schopnost žalované uvedenou částku splatit. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná dosud žalobkyni neuhradila ničeho. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 4. 1. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 8. V řízení pak dále nebylo ani prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 4 200 Kč. Soud dle důkazního návrhu žalobkyně požádal společnost [právnická osoba] o sdělení, zda žalovaná byla ke dni [datum] majitelkou účtu č. [bankovní účet] a zda v měsíci květnu 2019 na tento účet byla připsána částka 4 200 Kč, přičemž ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 1. 11. 2021 vyplývá, že žalovaná nebyla ke dni [datum] majitelkou účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyní předložený důkaz – historie transakcí ze dne [datum] na částku 4 200 Kč pak sice prokazuje, že částka 4 200 Kč byla dne [datum] vyplacena na účet č. [bankovní účet], nicméně stejně jako shora uvedené sdělení společnosti [právnická osoba] neprokazuje, že majitelkou uvedeného bankovního účtu byla ke dni [datum] žalovaná. Žádný jiný důkaz prokazující vyplacení částky 4 200 Kč žalované žalobkyně soudu nenavrhla, ani nepředložila. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 4. 1. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k prokázání poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 200 Kč žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla sice v řízení plně úspěšná, nicméně jí žádné náklady řízení nevznikly.