16 C 305/2022-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 2 915,32 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za poskytnutá zařízení, smluvní pokuty za nevrácené pronajaté zařízení a poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že na žalobkyni jako společnost nástupnickou přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě účastnické smlouvy ze dne [datum], a Ceníku služeb [právnická osoba], (dále jen„ ceník“), Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba], pro domácnosti, (dále jen„ obchodní podmínky“), mimo jiné přenechala předchůdkyně žalobkyně žalovanému k dočasnému užívání zařízení MODEM COMPAL [anonymizována dvě slova] WIFI EMTA (dále jen„ zařízení č. 1“), dále zařízení KAON HD [anonymizováno] (dále jen„ zařízení č. 2“) za cenu 70 Kč měsíčně a dále zařízení WIFI ED3.0 (dále jen„ zařízení č. 3“) za cenu 70 Kč měsíčně. Žalovaný si tato zařízení převzal. Vyúčtováním [číslo] splatným dne 20. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 140 Kč za pronájem zařízení č. 2 a č. 3, vyúčtováním [číslo] splatným dne 20. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 140 Kč za pronájem zařízení č. 2 a č. 3, vyúčtováním [číslo] splatným dne 20. 9. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 140 Kč za pronájem zařízení č. 2 a č. 3. V návaznosti na skutečnost, že žalovaný žádnou z uvedených částek neuhradil, přestala předchůdkyně žalobkyně s poskytováním plnění na základě výše uvedené smlouvy, za což po žalovaném prostřednictvím vyúčtování [číslo] požadovala úhradu částky 495,32 Kč jako poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč po odečtení částky za pronájem zařízení č. 2 a č. 3 ve výši 4,68 Kč. Dopisem označeným jako„ Odstoupení od smlouvy“ žalobkyně oznámila žalovanému ukončení shora specifikovaných smluvních závazků a mimo jiné vyzvala žalovaného rovněž k navrácení zařízení, kdy pro případ jeho včasného nevrácení požadovala žalobkyně po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 2 000 Kč. Žalovaná však ani přes předžalobní výzvu zástupce předchůdkyně žalobkyně žádnou z vyúčtovaných částek neuhradila, zařízení nevrátila, ani nezpochybnila správnost vyúčtování výše uvedených částek, stejně tak jako nerozporovala skutečnost, že dlužné částky žalobkyni nebyly uhrazeny. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ustanovení § 2021 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav a po jeho právním posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný ve vztahu k zařízení mezi sebou uzavřely nájemní smlouvu podle § 2021 o.z., jejíž nedílnou součástí byl rovněž ceník a obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Obsahem této nájemní smlouvy byl závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému do dočasného užívání zařízení č. 1, č. 2 a č. 3. Žalovaný se zavázal zařízení převzít a za tento nájem zaplatit prostřednictvím vyúčtování předchůdkyně žalobkyně sjednané nájemné ve výši 70 Kč, splatné k datu uvedeném v příslušném vyúčtování. Předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost vyplývající z této smlouvy splnila a žalovanému pronajaté zařízení předala. Prostřednictvím vyúčtování předchůdkyně žalobkyně specifikovaných shora, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 140 Kč se splatností 20. 7. 2020, částku 140 Kč se splatností 20. 8. 2020, částku 140 Kč se splatností 20. 9. 2020. V návaznosti na skutečnost, že žalovaný žádnou z uvedených částek neuhradil, přestala předchůdkyně žalobkyně s poskytováním plnění na základě výše uvedené smlouvy, za což po žalovaném prostřednictvím vyúčtování [číslo] požadovala úhradu částky 495,32 Kč jako poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč po odečtení částky za pronájem zařízení č. 2 a č. 3 ve výši 4,68 Kč. Dopisem označeným jako„ Odstoupení od smlouvy“ žalobkyně oznámila žalovanému ukončení shora specifikovaných smluvních závazků a mimo jiné vyzvala žalovaného rovněž k navrácení zařízení, kdy pro případ jeho včasného nevrácení požadovala žalobkyně po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 2 000 Kč v souladu s § 2048 o.z. Žalovaná však ani přes předžalobní výzvu zástupce předchůdkyně žalobkyně žádnou z vyúčtovaných částek neuhradila, zařízení nevrátila, ani nezpochybnila správnost vyúčtování výše uvedených částek, stejně tak jako nerozporovala skutečnost, že dlužné částky žalobkyni nebyly uhrazeny. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. 8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.