23 C 210/2022-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a neuhrazené přirážky k jízdnému. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Žalovaný dne [datum] uskutečnil přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, konkrétně [anonymizována tři slova] v [obec]. Prostřednictvím provedené přepravní kontroly bylo na výzvu žalobkyní pověřené osoby zjištěno, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti učinila žalobkyní pověřená osoba záznam označený jako„ Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]“, jehož obsahem byla informace o provedené přepravní kontrole dne [datum] v 15:32 hodin, údaj o skutečnosti, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, informace o výši jízdného 30 Kč a o výši přirážky k jízdnému 1 500 Kč spolu s výzvou a pokynem k jejich uhrazení. Žalovaný tuto listinu jako cestující podepsal a listinu převzal. 5. Výše jízdného byla žalobkyní vyčíslena na základě Tarifu [anonymizováno] integrované dopravy účinného v době provedené přepravní kontroly. Povinnost k úhradě jízdného (čl. 4 písm. B), jakož i přirážky k jízdnému včetně její výše, byla Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno] integrované dopravy stanovena na den provedení přepravní kontroly (čl. 8 bod 4). Žalovaný byl žalobkyní prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2022 předložené včetně potvrzení o jejím odeslání opětovně vyzván, aby jízdné i přirážku k jízdnému zaplatil. Žalovaný na uvedenou upomínku nereagoval a požadované plnění do vyhlášení tohoto rozsudku neuhradil. 6. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 172/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“), uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o přepravním řádu je výše specifikovaná smlouva o přepravě uzavřena mezi cestujícím a dopravcem nejpozději okamžikem nástupu cestujícího do dopravního prostředku provozovaného dopravcem. Nárok na zaplacení přirážky k jízdnému za přepravu bez platného jízdního dokladu, a to včetně její výše a okamžiku splatnosti, stanoví § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (v případě přepravy prostřednictvím metra, tramvajové a trolejbusové linky), § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě přepravy prostřednictvím autobusové linky), ve spojení s příslušnými smluvními přepravními podmínkami konkrétního dopravce. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovanému vznikla uzavřením smlouvy o přepravě povinnost zakoupením platného jízdního dokladu uhradit jízdné (§ 2550 o. z. a § 3 odst. 1, 2 vyhlášky o přepravním řádu). Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný jako cestující platným jízdním dokladem dne 15. 2. 2022 neprokázal a žalobkyni i přes výzvu jí pověřené osoby jízdné neuhradil, vyzvala jej žalobkyní pověřená osoba téhož dne rovněž k úhradě přirážky k jízdnému (§ 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách). Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný na předmětné jízdné či přirážku k jízdnému cokoliv uhradil. Soud tak uložil žalovanému povinnost k úhradě jízdného ve výši 30 Kč, jakož i na úhradě přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč se splatností dne 15. 2. 2022 (§ 1958 o. z.), a to včetně úhrady úroků z prodlení ve výši ve výši 11,75 % ročně z částky 1 530 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.