23 C 300/2022-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 1 015,48 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených služeb třetích stran a smluvní pokuty. 2. Z provedených důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu, že se účastníci dne 15. 7. 2020 mimo jiné dohodli, že žalobkyně bude po blíže neurčenou dobu poskytovat žalované k dočasnému užívání zařízení sériové číslo [anonymizováno], (dále jen„ koncové zařízení“), a že žalovaná za to bude žalobkyni hradit cenu stanovenou Ceníkem pronájmu koncových zařízení, kdy forma úhrady této ceny byla ujednána měsíčně, a to ve lhůtě uvedené v jednotlivých vyúčtováních žalobkyně odeslaných žalované v písemné formě prostřednictvím doručovatele poštovních služeb na žalovanou uvedenou adresu. Pro případ, že by po zániku dohody žalovaná nevrátila koncové zařízení zpět žalobkyni, byla účastníky ujednána povinnost žalované uhradit žalobkyni finanční sankci ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně vyhotovila v elektronické podobě vyúčtování [číslo] jehož obsahem byla výzva k úhradě finanční sankce ve výši 1 000 Kč za žalobkyni nevrácené koncové zařízení, a to do 16. 3. 2021. V řízení se však nepodařilo zjistit, že by nejpozději do 16. 3. 2021 byla předmětná dohoda účastníků skutečně ukončena. 3. Vyjma výše uvedeného žalobkyně v řízení tvrdila, že částka 15,48 Kč představuje cenu za žalobkyní či třetími stranami žalované poskytnuté tzv. služby třetích stran. Ač bylo v rámci výše uvedené dohody poskytování tzv. služeb třetích stran účastníky skutečně dohodnuto (a to za cenu uvedenou v Ceníku tarifů a služeb pro tarifní a [anonymizováno] zákazníky [anonymizováno] a ve lhůtě uvedené v jednotlivých vyúčtováních žalobkyně odeslaných žalované v písemné formě prostřednictvím doručovatele poštovních služeb na žalovanou uvedenou adresu), v řízení zůstalo neobjasněno, zda, kdy a jaké služby třetích stran a za jakou cenu byly žalobkyní či třetími stranami žalované skutečně poskytnuty a zda, kdy a jakým způsobem byla žalovaná k úhradě těchto služeb žalobkyní vyzvána. 4. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1746 odst. 2 o. z. platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2021 o. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 5. Žalobkyně a žalovaná ve vztahu ke koncovému zařízení uzavřely nájemní smlouvu na dobu neurčitou, jejímž obsahem bylo rovněž ujednání o smluvní pokutě pro případ, že žalovaná žalobkyni řádně a včas po zániku této smlouvy koncové zařízení nevrátí (§ 2021 o. z, § 2048 o. z.). Žalobkyně však vzdor své zákonné povinnosti (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) neprokázala, že předmětná nájemní smlouva skutečně zanikla. 6. Ve vztahu ke službám třetích stran účastníci uzavřeli tzv. nepojmenovanou smlouvou (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyně však rovněž v rozporu se svými povinnostmi v řízení netvrdila ani neprokázala kdy, jaké služby třetích stran a za jakou cenu byly žalované žalobkyní či třetími stranami poskytnuty a jakým způsobem a s jakou lhůtou splatnosti byla žalovaná k úhradě těchto služeb žalobkyní vyzvána (§ 1721 o. z., §1958 o. z.). 7. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní je zásadně stav absence těchto nezbytných skutkových tvrzení a objektivní nejistoty o jejich existenci, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.