23 C 373/2022-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 7. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení celkem tří smluvních pokut v souhrnné výši 15 000 Kč, a to z důvodu nevrácení pronajatých zařízení žalovaným po ukončení mezi účastníky uzavřené smlouvy. Na podporu tohoto svého tvrzení žalobkyně dále uvedla, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 2. 10. 2020 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kdy na základě této smlouvy žalovaný od žalobkyně převzal technická zařízení, konkrétně set-top box/CA modul sériové číslo [anonymizováno], set-top box/CA modul sériové číslo [anonymizováno] a set-top box/CA modul sériové číslo [anonymizováno], které měl do 10 dní od ukončení předmětné smlouvy vrátit. Pro případ, že by tak žalovaný neučinil, byla účastníky sjednána povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, a to za každé žalovaným včas nevrácené technické zařízení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne 7. 12. 2022 v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť oba účastníci se, ač řádně předvoláni, k jednání bez omluvy nedostavili. 4. Soud k důkazu provedl žalobkyní předložené listiny, ze kterých učinil následující skutková zjištění. 5. Z listiny označené jako„ Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] [anonymizována dvě slova]“ ze dne 2. 10. 2020 a listiny označené jako„ Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný mimo jiné dohodli, že žalobkyně žalovanému dočasně (po blíže nespecifikovanou dobu) poskytne technická zařízení, konkrétně set-top box sériové číslo [anonymizováno], set-top box sériové číslo [anonymizováno] a set-top box sériové číslo [anonymizováno], (dále společně jako„ sériová zařízení“), za což bude žalovaný žalobkyni hradit cenu stanovenou ceníkem žalobkyně. Pro případ, že by žalovaný po ukončení předmětné dohody dočasně poskytnutá technická zařízení žalobkyni nejpozději do 10 dnů nevrátil, bylo účastníky dohodnuto oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 5 000 Kč za každé jednotlivé nevrácené technické zařízení. 6. Z listiny označené jako„ Výzva k úhradě částky 15000 Kč a vrácení technických zařízení“ ze dne 19. 1. 2022 a listiny označené jako„ Podací arch“ soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 19. 1. 2022 prostřednictvím poštovní přepravy žalovanému písemnou výzvu k vrácení technických zařízení a úhradě smluvní pokuty v souhrnné výši 15 000 Kč s odůvodněním, že účastníky uzavřená smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] byla ke dni 30. 4. 2021 ukončena, avšak žalovaný až do dne 19. 1. 2022 v rozporu s předmětnou smlouvou dočasně poskytnutá technická zařízení nevrátil. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. 8. Soud však z provedených důkazů neučinil žádná skutková zjištění o tom, zda byla technická zařízení žalobkyní žalovanému skutečně poskytnuta, jakož i kdy a z jakých důvodů byla předmětná dohoda účastníků ukončena. 9. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením, kdy podle ustanovení § 2021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 10. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Ve vztahu k technickým zařízením byla mezi účastníky na dobu neurčitou uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo dočasné poskytnutí technických zařízení žalobkyní žalovanému. V souvislosti se skončením nájemní smlouvy byla mezi účastníky, a to pro případ nevrácení technických zařízení žalovaným zpět žalobkyni, sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč, a to za každé jednotlivé nevrácené technické zařízení. Soud však uzavřel, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke skutečnosti, zda žalobkyně žalovanému předmětná technická zařízení skutečně poskytla, ale také ke skutečnosti, zda skutečně došlo k ukončení nájemní smlouvy, a tím ke vzniku povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, a z toho vyplývajícímu vzniku práva žalobkyně na uhrazení jí nárokovaných smluvních pokut. Žalobkyně k předání technických zařízení a jejich převzetí žalovaným, jakož i k důvodům ukončení smlouvy, netvrdila žádné skutečnosti a nepředložila žádné důkazy, přičemž ze smlouvy samotné plyne její uzavření na dobu neurčitou. Jak již tedy bylo uvedeno, soud tak nemá za prokázáno, že by došlo ke skutečnostem, které odůvodňují právo žalobkyně na úhradu jí nárokovaných smluvních pokut. Žalobkyně tak v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.