42 C 199/2022-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobou se žalobce domáhá po žalovaném uhrazení částky 6 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh na nájemném a službami spojenými s nájmem bytu, žalovaný uznal výše uvedený dluh co do důvodu i výše v rámci jednostranného právního jednání a to v prohlášení o uznání dluhu ze dne 19.7.2021. Protože nedošlo k uhrazení dlužné částky ve sjednaném termínu, vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k plnění předžalobní výzvou, kde byl upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Žalobkyně k důkazu předložila prohlášení o uznání dluhu učiněné žalovaným dne 19.7.2021, které ve svém zápatí obsahuje podpis žalovaného. V rámci tohoto jednostranného právního ujednání žalovaný uznává co do důvodu i výše dluh vůči žalovanému na nájemném a na službách spojených s bydlením týkající se bytu [číslo] na adrese [adresa] (jedná se o nájemné za měsíc 06/ 2021 a dlužné platby za služby za rok 2021) v částce 6 000 Kč. Žalovaný se zavazuje uhradit dlužnou částku nejpozději do 10.9.2021. 4. Zjištěný skutkový stav soud posuzoval po právní stránce dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“ a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Žalovaný byl povinen hradit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu [číslo] na adrese [adresa], žalovaný však nehradil tyto své závazky řádně a včas, následně tedy došlo k jednostrannému právnímu jednání, v rámci kterého žalovaný uznal dluh požadovaný žalobou co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 10.9.2021, přičemž své uznané povinnosti taktéž nedostál, a to ani poté, co byl zástupcem žalobkyně upozorněn v rámci předžalobní upomínky na možnost soudního vymáhání dluhu. S ohledem na absenci jakéhokoliv tvrzení ze strany žalovaného a dále vzhledem k uznání dluhu žalovaného v písemné podobě, má soud za to, že dluh žalovaného v době uznání dluhu trval a trvá i nadále, žaloba je důvodná a uložil žalovanému dluh uhradit. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinen zaplatit žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., který žalobkyně požaduje od 11.9.2021 (ode dne následujícího po splatnosti dluhu), když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis jednoduché předžalobní upomínky) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Do nákladů řízení soud oproti požadavku žalobce nezahrnul odměnu za úkon právní služby v podobě předžalobní výzvy v plné výši, a to s přihlédnutím k tomu, že podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. se úspěšnému účastníku sporu přiznávají pouze potřebné náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. sice stanoví jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení zaslání tzv. předžalobní upomínky, avšak pro účely splnění této podmínky postačí zaslání tzv. výzvy jednoduché. Soud se nezabýval posuzováním toho, zda předžalobní výzva naplňuje charakter tzv. výzvy kvalifikované či pouze jednoduché výzvy k plnění, neboť případná kvalifikovaná výzva by v daném případě nepředstavovala účelné náklady k uplatnění práva žalobkyně. V daném případě pro upozornění na případné soudní řízení postačovala výzva jednoduchá. 7. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.