42 C 212/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 1 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského z této částky od 15.2.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] cestovala prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to autobusem – linkou [anonymizováno], a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Požadovaná částka je tak tvořena dlužným jízdným ve výši 30 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“., bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] včetně informací pro cestující, smluvní přepravní podmínky, tarif [anonymizováno] integrované dopravy a předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání. Obsah těchto listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. 4. Z výše uvedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná byla dne [datum] v 20.00 hod. zkontrolována v [obec] v prostředku městské hromadné dopravy v autobusu linky [číslo] při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaná na místě neuhradila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala opak. 5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném žalobkyní byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestujícím uzavřena smlouva o přepravě osoby podle výše uvedeného ustanovení o.z., na základě které vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné. S ohledem na to, že žalovaná použila dopravní prostředek - autobus, řídí se tento vztah zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná použila k přepravě dopravní prostředek, avšak nezaplatila stanovené jízdné, čímž porušila přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně, když porušila povinnost plynoucí z ustanovení § 18a odst. 2 písm.c) zákona o silniční dopravě - na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Žalovaná má tedy podle výše uvedeného právního předpisu povinnost zaplatit jízdné dle tarifu pražské integrované dopravy a přirážku k jízdnému, která je ve smluvních přepravních podmínkách stanovena v částce 1 500 Kč a nepřesahuje tedy částku uvedenou v § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Dle tarifu žalobkyně je žalovaná povinna uhradit i jízdné ve výši 30 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., jehož výše je v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požaduje úrok z prodlení dnem následujícím po dni provedení přepravní kontroly. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to v souladu s vyčíslením provedeným žalobkyní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze třech úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.