42 C 329/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 6 372,1 Kč s příslušenstvím tvořícím úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dle předpisů práva občanského a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Požadovaná částka je souhrnem fakturovaných částek za provedení plošné inzerce, kterou si žalovaná u žalobkyně objednala a dosud neuhradila. K úhradě dluhu vyzvala žalobkyně žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 18.7.2022. Ještě před tím ji sama písemně kontaktovala. Do dnešního dne zůstal dluh žalované neuhrazen. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Na základě písemné objednávky žalované – Požadavků inzerenta na provedení plošné inzerce ze dne [datum] došlo téhož dne mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření Smlouvy o provedení plošné inzerce, smlouva byla uzavřena v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy jako smlouva nepojmenovaná. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně, coby zhotovitele, zhotovit na základě písemných požadavků a podkladů inzerenta a následné korektury inzerenta plošnou inzerci inzerenta na reklamní plakáty organizace Městský dům kultury [obec] a zajistit prostřednictvím uživatele vývěsních míst po sjednanou dobu vylepení (vyvěšení) těchto plakátů s inzercí inzerenta na reklamních místech. Inzerent se za to zavázal zaplatit zhotoviteli sjednanou cenu. Nedílnou součást smlouvy tvoří Všeobecné obchodní podmínky plošné inzerce. V souladu s výše uvedenou smlouvou umístila žalobkyně na plakát Městského domu kultury [obec] požadovanou inzerci – upoutávku na služby žalované a odkaz na její webové stránky [webová adresa], znění inzerce odsouhlasila žalovaná v emailové zprávě ze dne 20.10.2021. Za zhotovení a vyvěšení inzerce žalobkyně fakturovala celkem částku uvedenou v žalobě, viz faktura č. VF [číslo] znějící na částku 3 138,50 Kč se splatností dne 13.2.2022 a faktura č. VF [číslo] znějící na částku 3 233,60 Kč se splatností dne 17.3.2022. Jelikož žalovaná neuhradila fakturované částky, vyzvala ji žalobkyně nejprve sama výzvou ze dne 21.4.2022 a 26.5.2022 k úhradě dlužné částky, poté i prostřednictvím svého právního zástupce, a to předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala opak. 4. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu má soud za to, že žalobkyně prokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy k uzavření smlouvy, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Smlouva obsahuje podpis smluvních stran, ještě před uzavřením smlouvy sepsala žalovaná písemnou objednávku služeb. Žalobkyně dostála svému smluvnímu závazku, zhotovila inzerci služeb žalované v předem odsouhlaseném znění a tuto inzerci zveřejnila dle podmínek smlouvy, žalovaná za inzerci neuhradila částku fakturovanou žalobkyní, a to ani po opakovaném upomínání. K fakturaci ze strany žalobkyně došlo po právu, žalovaná částka je součtem výše uvedených dlužných faktur, soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalované zaplacení jak dlužné žalobní jistiny, tak úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Jedná se o paušalizovanou minimální náhradu pevně stanovenou výše uvedeným vládním nařízením za účelem kompenzace administrativních a interních nákladů žalobkyně coby podnikatele s opožděnými platbami žalované coby podnikatele. Oba účastníci řízení při uzavírání smlouvy jednali v rámci své podnikatelské činnosti. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 372,10 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis jednoduché předžalobní upomínky) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. V případě předžalobní upomínky činí nárok jednu polovinu mimosmluvní odměny, neboť žalované byla zaslána typizovaná předžalobní upomínka, kterou žalobkyně skrze svého právního zástupce zpracovala strojově, a proto ji je nutno kvalifikovat podle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.