42 C 330/2022-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 8 158 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl v období od 25.1.2019 do 17.10.2019 vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], druh vozidla: osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2500 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu: [anonymizováno], které bylo v Centrálním registru vozidel evidováno jako provozované a v uvedeném období nebylo k uvedenému vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou povozem vozidla. Žalobkyně proto požaduje zaplacení příspěvku za uvedenou dobu ve výši 7 858 Kč (celkem žalovaný za uvedené období dlužil žalobkyni částku 24 738 Kč, před podáním žaloby uhradil částku 16 880 Kč, k úhradě tedy zůstává částka 7 858 Kč) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když vozidlo nebylo pojištěno 266 dní a denní sazba příspěvku činí 93 Kč. Po zaslání předžalobní upomínky týkající se všech výše uvedených nároků neuhradil žalovaný ničeho. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného procesu upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Z listinných důkazů založených žalobkyní ve spise došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů ze dne 18.12.2019, upomínky ze dne 12.4.2022, záznamu o nahlížení do registru silničních vozidel a předžalobní výzvy s dokladem o odeslání žalovanému učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje se žalobními tvrzeními žalobkyně, tedy že žalovaný byl v období od 25.1.2019 do 17.10.2019 provozovatelem a vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, na které nebylo po dobu 266 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, a vozidlo bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované, denní sazba příspěvku činí 93 Kč. Do podání žaloby žalovaný uhradil na výše uvedený dluh pouze částku 16 880 Kč, když mu žalobkyně na jeho žádost umožnila celou dlužnou částku splácet. 4. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (ad písmeno a), a dále může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (ad písmeno b). Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 včetně ve výši 93 Kč. Podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný neměl pro své vozidlo v období od 25.1.2019 do 17.10.2019, tedy po dobu 266 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti, vznikla mu tak v souladu se shora citovanými ustanoveními povinnost uhradit příspěvek žalobkyni, jehož výše je součinem počtu dnů a denní sazby 93 Kč Celkem měla žalobkyně nárok na uhrazení částky 24 738 Kč, před podáním žaloby uhradil žalovaný částku 16 880 Kč, k úhradě tedy zůstává částka 7 858 Kč. V souvislosti s mimosoudním uplatněním práva pak žalobkyni vznikl nárok i na poplatek ve výši 300 Kč. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného postupu upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 ZOPV, tento proces doložila výpisy z evidence Ministerstva dopravy o zápisu vlastníků / provozovatelů silničních vozidel, kdy žalovaný je dle těchto výpisů vlastníkem / provozovatelem předmětných vozidel v relevantním časovém období. 6. S ohledem na absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky rozhodl soud o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni v souhrnu částku 8 158 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, žalobkyně má proto v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v aktuálním znění, dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení z částky 7 858 Kč počínaje datem uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá výši úroku z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to v souladu s vyčíslením provedeným žalobkyní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 858 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze třech úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.