7 C 231/2022-24 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nájemní smlouvy ze dne [datum] ohledně bytu [číslo] umístěného v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou do 29.02.2020 a byl automaticky prodloužen do 31.08.2020. Žalovaná byt vyklidila a předala až v průběhu května 2021. Žalovaná byla povinna platit za nájem a služby spotřebované v souvislosti s užíváním předmětného bytu částku 6 430 Kč, z čehož částku 3 159 Kč činí nájem. Dluh žalované je tvořen nedoplatkem z vyúčtování služeb za rok 2020, který činí 33 452 Kč. Dále bylo provedeno vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2021, v případě žalované pouze do 9. května, kdy nedoplatek za toto období činí částku 19 331 Kč. Dále žalovaná dluží žalobci bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného za období od prosince 2020 do května 2021, v celkové částce 12 709 Kč. Žalovaná, ačkoliv byla k úhradě dluhu upomínána, dosud nic nezaplatila, proto se dostala do prodlení a žalobce tak požaduje i příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal všechna tvrzení uvedená v žalobě. Smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum], předpisem plateb pro žalované, evidenčním listem nájemníka, dopisem ze dne 13.08.2020 s odmítnutím dalšího prodloužení nájemní smlouvy, vyúčtováním služeb za rok 2020, vyúčtováním služeb za období od ledna do května 2021, upomínkou ze dne 9.05.2021 prokázal žalobce vznik nájemního vztahu a jeho trvání. Žalovaná byla jako nájemce povinna platit smluvené nájemné a zálohy na služby v celkové částce 6 430 Kč měsíčně. V uvedených obdobích řádně nehradila a vznikl jí tak dluh. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2251 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy na služby. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce prokázal, že žalovaná užívala byt i po skončení nájmu, tedy bez právního důvodu a žalobce má proto právo na úhradu vzniklého bezdůvodného obohacení za měsíce září 2020 až květen 2021, včetně skutečně spotřebovaných služeb, tak jak byly za toto období vyúčtovány v částce 33 452 Kč za rok 2020 a 19 331 Kč za rok 2021. Žalovaná se dostala do prodlení s placením a proto má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení z dlužného nájemného ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 051,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 275 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 492 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 080 Kč ve výši 1 696,80 Kč.