7 C 269/2022-26 — Okresní soud v Sokolově

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 21 043,55Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], a z titulu plateb záloh na opravy a služby spojené s užíváním bytové jednotky dluží celkem uvedenou částku, a to za platby do fondu oprav za měsíce leden až květen v částce 735 Kč za měsíc a za červen až srpen v částce 811 Kč měsíčně. Dále nehradil zálohy na služby spojené s užíváním bytu za leden 2022 v částce 3 187 Kč, za únor až duben 2022 v částce 3 248 Kč a za květen až srpen 2022 v částce 3 998 Kč. Dále dluží platbu poplatku za správu nemovitosti za leden až srpen 022 v částce 167 Kč měsíčně. Dále dluží nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 v částce 2 274,55 Kč žalovaný na svůj duh uhradil celkem částku 17 601 Kč. Jeho dluh tedy za období od 1.04.2022 do 31.08.2022 činí celkem 21.043,55 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a proto soud v rozhodnutí mohl vycházet pouze z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí k bytové jednotce č. 2008 v budově [adresa], [číslo] v k.ú. [obec] bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem uvedené bytové jednotky spolu se spoluvlastnickým podílem na domu a pozemku o velikosti spoluvlastnického podílu [číslo]. Z evidenčního listu vlastníka vyplývá, že žalovaný měl od 1/ 2022 hradit měsíčně částku 4 089 Kč, z čehož fond oprav činí 735 Kč, poplatek za správu 163 Kč a zálohy na služby částku 3 187 Kč, od června 2022 pak činily platby částku 811 Kč do fondu oprav a zálohy na služby částku 3 248 Kč a od května 2022 3 998 Kč. Dálůe byl povinen uhradit nedoplatek na poskytnutých službách, jak vyplývý z vyúčtování služeb za ro 2021, který činí částku 2 274,55Kč. Z doloženého přehledu předpisů a plateb vyplývá, že žalovaný nehradil řádně příspěvky do fondu oprav a zálohy na služby za období leden 2022 – srpen 2022 a celkem tak, po započtení úhrad v celkové částce 17 601 Kč, dluží žalobci za uvedené období částku 21 043,55 Kč. Na základě provedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky 2008 v budově [adresa], [číslo] v k.ú. [obec] a je povinen hradit měsíčně příspěvky do fondu oprav, poplatek za správu domu a zálohy na služby spojené s užíváním bytu v celkové částce 4 9761 Kč Tyto platby nehradil od ledna 2022 do srpna 2022, když v tomto období uhradil toliko částku 17 601 Kč. Dále dluží nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 v částce 2 274,55 Kč. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 1180 a § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterých nebylo-li určeno jinak, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejich orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby). Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužných částek dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobci celkem částku 21 043,55 Kč s přísl., odpovídající nezaplacenému příspěvku do fondu oprav a zálohám na služby za období leden – srpen 2022 a nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce rovněž právo na úhradu úroku z prodlení z neuhrazených částek, a to v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., o.z, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb.. Soud proto žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 130,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 052 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 043,55 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 990 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 850 Kč ve výši 1 228,50 Kč.