8 C 197/2021-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24.5.2016 do zaplacení z titulu neuhrazeného jízdného ve výši 29 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1000 Kč, když žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne [datum] přepravních služeb právní předchůdce žalobkyně (společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], která svou pohledávku postoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]), a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec]. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy prokazující její tvrzení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Z podané žaloby a předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný dne [datum] cestoval ve vlaku [číslo] společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] mezi stanicemi [obec] a [obec] bez platné jízdenky, čímž porušil Smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova]. Žalovaný neuhradil cenu jízdného ve výši 29 Kč spolu s přirážkou k jízdnému ve výši 1 000 Kč, kdy předmětné částky byly splatné v den uskutečnění jízdy. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na základě rámcové smlouvy ze dne [datum], která ji následně dne [datum] postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní výzvy. 5. Na základě doložených důkazu, zjištěného skutkového stavu a absenci jakéhokoliv tvrzení žalovaného dospěl po právní stránce k závěru, žaloba je důvodná. Jak vyplývá ze skutkových závěrů, žalovaný v předmětný den nastoupil k přepravě dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, tedy platně uzavřel smlouvu o přepravě osob ve smyslu ustanovení § 2550 o.z. Žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem, proto byl v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 písm. b) a c) a § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v platném znění, § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a přepravním řádem povinen uhradit jízdné ve výši 29 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1000Kč. Dlužnou částku ve výši celkem 1029 Kč žalovaný neuhradil ve lhůtě splatnosti, tj. v den nastoupení k přepravě ([datum]). Pohledávka za žalovaným pak byla platně postoupena až na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. Dluh nebyl uhrazen ani po kvalifikované výzvě žalobkyně. Z těchto důvodů tedy soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni předmětný dluh. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinen zaplatit žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je pak povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením dle § 160, odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 029 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podmínka peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna, v daném případě soud dospěl k závěru, že byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem. Z činnosti soudu je znáno, že v průběhu roku bylo podáno mnoho žalob s obdobným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin. V daném případě jde o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou podnikání žalobkyně. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat náklady v jí požadované výši.