10 C 190/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 14. 5. 2019 uzavřela se žalovaným Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu [anonymizována dvě slova], jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [žalobkyně] Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále jen "Kontokorent") až do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle Smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu [anonymizována dvě slova] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný své povinnosti nedodržel, a tím porušil smlouvu. V souladu se smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen žalobkyni neprodleně uhradit, avšak ani po výzvě ze dne 1. 8. 2022, kterou zároveň žalobkyně smlouvu vypověděla, tak neučinil. Dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu žalobkyně převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky [bankovní účet]. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně prošetřena a zkontrolována nahlédnutím do veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, zejména do bankovního a nebankovního registru klientů, insolvenčního rejstříku a databází ministerstva vnitra ČR. Byl porovnán příjem žalovaného s jeho výdaji. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru žalovanému bránila. Žalovaný dluží částku 21 854,50 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 2 267 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15 % p.a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od 2. 8. 2022 do 23. 3. 2023, částku ve výši 2 302,78 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 1. 8. 2022, kdy se žalovaný dostal do prodlení do 23. 3. 2023 a dále smluvní úrok 15 % p.a. z částky 21 854,50 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 15 % p.a. z částky 21 854,50 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě soud rozhodl dle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101/4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádří. 4. Žalobkyně předložila listinné důkazy – žádost o uzavření smlouvy o úvěru, smlouvu o kontokorentním úvěru [anonymizována dvě slova] uzavřenou mezi účastníky prostředky dálkové komunikace dne 14. 5. 2019, ze které bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Obsah uvedených listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky splácet dohodnutým způsobem, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat a zaplatit úroky z úvěru ve výši 18,90 % ročně. Úvěr byl spravován na účtu [anonymizována dvě slova]. Ze žádosti žalovaného byly zjištěny jeho poměry rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně prošetřila úvěruschopnost žalovaného s tím, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Upomínkami byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Výzvou ze dne 1. 8. 2022 žalovaná vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu. 5. Z § 2395 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho vyžádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z § 2665 obč. zák. vyplývá, ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtů, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že dne 14. 5. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru [anonymizována dvě slova], na základě níž byly žalovanému poskytnuty dohodnutým způsobem peněžní prostředky na sporožirovém účtu a byla tak splněna povinnost žalobkyně, ke které se ve smlouvě zavázala. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr, který umožnil žalovanému vybírat hotovost ze svého účtu až do sjednané výše 20 000 Kč i v případě, že na něm nemá vlastní peníze. Žalovaný dohodnutým způsobem nakládal s peněžními prostředky, které na jeho účet uložila žalobkyně. V rozporu se smlouvou však ve lhůtě nevyrovnal debetní zůstatek (záporný zůstatek) na účtu. Žalobkyně se domáhala vyrovnání debetu na běžném účtu žalovaného v souladu s ust. § 2665 o.z. Žalobkyně náležitým způsobem odůvodnila a doložila složení a výši vymáhané pohledávky, řádně prošetřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací získaných od žalovaného na základě jeho žádosti o poskytnutí úvěru, vyšla i z údajů ohledně splácení dalších úvěrů, kdy dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k úhradě sjednaných splátek s přihlédnutím k jeho životním nákladům. Žalovaný nesplnil svou povinnost ani po upomínkách, žalobkyně i s ohledem na absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky s příslušenstvím se oprávněně obrátila na soud, který žalobě vyhověl. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžité částky, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení je v souladu s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160/1 o.s.ř. 7. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobce je plátcem DPH, a to ve výši 252 Kč a soudní poplatek 875 Kč. Žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 327 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.