10 C 434/2022-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 22. 2. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o osobní kreditní kartě [číslo] na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 10 000 Kč. Úvěr byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictví vydané kreditní karty. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem ve výši 15 % v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně ke dni 8. 9. 2022 úvěr zesplatnila. Následně žalobkyně dle čl. 5 bod 5.1 písm. a) odstoupila od smlouvy. Dlužná částka k 18. 10. 2022 sestává z jistiny ve výši 9 869,31 Kč z poplatku ve výši 1 240 Kč z kapitalizovaného smluvního úroku 1 634,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 270,95 Kč. Na upomínky a výzvy k zaplacení žalovaný nereagoval. Žalobkyně proto žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit celkem částku 11 109,31 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě soud rozhodl dle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101/4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádří. 4. Žalobkyně předložila listinné důkazy – smlouvu o osobní kreditní kartě uzavřenou mezi účastníky dne 22. 2. 2017, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatky a s úrokem splácet v měsíčních splátkách. Z potvrzení o vydání osobní karty bylo zjištěno, že žalovanému byla kreditní karta vydána. Z odstoupení od smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu neplnění podmínek žalovaným. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě bylo zjištěno, že žalovaný vykazuje ke dni 8. 9. 2022 na jistině dluh ve výši 9 869,31 Kč. Upomínkami a výzvou zaslanou žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě jistiny, příslušenství a poplatků. Žalobkyně doložila doklady o prošetření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěru, prošetřila jeho měsíční příjmy a výdaje, nahlédla do registrů vztahujících se k prošetření úvěruschopnosti osob. Obsah uvedených listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. 5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2395 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho vyžádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému dohodnutým způsobem peněžní prostředky a splnila tak svou povinnost, ke které se ve smlouvě zavázala. Žalovaný, i když čerpal úvěr dohodnutým způsobem, nesplnil povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně proto dne 8. 9. 2022 úvěr zesplatnila a následně odstoupila od smlouvy v souladu s úvěrovými podmínkami. Dle článku 5.5 úvěrových podmínek si účastníci ujednali, že i v případě odstoupení od smlouvy má žalovaný právo na úhradu smluvního úroku a úroku z prodlení. Žalobkyně řádně a dostatečným způsobem prošetřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila, že se se žalobou oprávněně obrátila na soud a i s ohledem na absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky s příslušenstvím soud žalobě vyhověl. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžité částky, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení je v souladu s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160/1 o.s.ř. 7. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobce je plátcem DPH, a to ve výši 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.