11 C 93/2023-41 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně uvedla v žalobě, že se žalovaným [datum] uzavřela smlouvu o pracovním poměru v trvání do 31. 12. 2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vykázal ve dnech 1. 11. 2021 - 5. 11. 2021, 8. 11. 2021 - 12. 11. 2021 a 15. 11. 2021 - 18. 11. 2021 neomluvené absence, skončil pracovní poměr okamžitým zrušením podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ke dni 18. 11. 2021. V důsledku 14 vykázaných neomluvených absencí byl žalovanému krácen v souladu s ustanovením § 223 zákoníku práce nárok na již vyčerpanou dovolenou v rozsahu 13 dnů. Přeplatek vyplacené náhrady dosahuje částky 13 543 Kč. Žalovaný takto vzniklý dluh uznal 10. 12. 2021 a zavázal se ho uhradit ve třech splátkách nejpozději do 16. 2. 2022. Dluh však snížil pouze o 1 000 Kč. Předmětem sporu je proto částka 12 284 Kč. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu, a proto se musela žalobkyně obrátit na soud. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Usnesením ze dne [datum] mu k tomu soud poskytl desetidenní lhůtu. Následně svou nečinností projevil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, stejně jako žalobkyně. Soud proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. Žalobkyně předložila pracovní smlouvu uzavřenou [datum] na dobu do 31. 12. 2021. Dále předložila mzdový výměr ze dne [datum], okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 11. 2021, výplatní listy za měsíce červenec až listopad 2021 včetně, přehled odeslaných mezd za tytéž měsíce, vyčíslení dluhu ze dne 18. 11. 2021, uznání dluhu a dohodu o jeho plnění ve splátkách ze dne 10. 12. 2021, příjmový doklad ze dne 16. 12. 2021 a předžalobní výzvu. Soud konstatuje, že žalobní tvrzení vychází z těchto do spisu založených listin. Žalovaný byl v pracovním poměru, u žalobkyně. Vykázal celkem 14 neomluvených absencí, v důsledku čehož mu zaměstnavatel zkrátil nárok na dovolenou, čímž mu vznikla škoda ve výši 13 284 Kč. Obě strany sporu podepsaly 10. 12. 2021 uznání dluhu a dohodu o jeho plnění ve splátkách. Žalovaný podepsal prohlášení, že uznává svůj dluh ve výši 13 284 Kč co do důvodu i výše. Do 16. 12. 2021 měl zaplatit 1 000 Kč, do 16. 1. 2022 6 000 Kč a do 16. 2. 2022 6 284 Kč. Uhradil pouze první splátku, tudíž dluží celou žalovanou částku 12 284 Kč. Podle ustanovení § 263 odst. 2 zákoníku práce, uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně. Ze subsidiárního použití § 2053 občanského zákoníku pak vyplývá, že s uznáním dluhu co do důvodu a výše je spojena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Uznání není novým právním důvodem závazku, nýbrž pouze usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník, pokud by namítal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že jinak zanikl, musel by to prokázat. Uznáním dluhu tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. V tomto případě byl dlužník – žalovaný pasivní. Soud proto mohl uzavřít, že žalobkyni dluží žalovanou částku a žalobě v plném rozsahu vyhovět včetně příslušenství, kterým je zákonný úrok z prodlení, definovaný ustanovením § 2 Nařízení vlády č 351/2013 Sb. Právo na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Jde o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady spojené s právním zastoupením v podobě dvou úkonů právní služby po 1 920 Kč, polovičního úkonu za 810 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis upomínky a sepis žaloby) a 21 % DPH. Žalovaný na nákladech řízení zaplatí celkem 6 989,50 Kč.