16 C 46/2023-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 782,50 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky čerpané v částce 15 782,50 Kč, přičemž žalovaný se zavázal čerpané prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit do 8. 7. 2022. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy neuhradil předchůdkyni žalobkyně ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 4. Na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky čerpané v částce 15 782,50 Kč, přičemž žalovaný se zavázal čerpané prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit do 8. 7. 2022. Žalobkyně před poskytnutím částky 15 782,50 Kč žalovanému nepřezkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnuté finanční prostředky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy neuhradil předchůdkyni žalobkyně ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. 8. V řízení pak dále nebylo ani prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 782,50 Kč. Žalobkyní předložený důkaz„ Listina obsahující platební historii“ vyplacení částky 15 782,50 Kč žalovanému neprokazuje, neboť se jedná o důkaz zjevně vytvořený přímo samotnou žalobkyní (případně pořízený z jejího vlastního interního systému), nikoli důkaz pocházející například od příslušné bankovní instituce, u které má žalobkyně (resp. předchůdkyně žalobkyně) zřízen bankovní účet. Žalobkyní předložený důkaz je proto k prokázání poskytnutí částky 15 782,50 Kč žalovanému zcela nedostačující. Soud proto neposoudil vyplacení uvedené částky ani jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 9. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 18. 4. 2023 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a poskytnutí finančních prostředků ve výši 15 782,50 Kč žalovanému a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.