20 C 120/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 2 598 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému poskytla dne [datum] na základě jeho žádosti ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč s původní splatností dne [datum]. Úvěr byl podle žalobkyně poskytnut na základě Smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky s tím, že žalovaný se za poskytnutí úvěru zavázal uhradit sjednaný poplatek ve výši 496 Kč. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila zasláním registrační a ověřovací platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného spolu s vygenerovaným variabilním symbolem. Žalobkyně dále uvedla, že v důsledku porušení povinnosti řádně splatit poskytnuté peněžní prostředky byla nucena předat pohledávku inkasnímu řízení, za což dlužníkovi naúčtovala podle smlouvy dohodnutou náhradu nákladů řízení za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že jí vznikly další náklady vynaložené na uplatnění pohledávky, a to za odeslání SMS, elektronických upomínek a telefonování dlužníkovi po splatnosti, které byly naúčtovány v souladu se smlouvou, a jejich celková výše představuje částku 4 778 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty v limitu stanoveném zákonem o spotřebitelském úvěru, a to ve výši102 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut po posouzení jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný označený jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředku dálkové komunikace smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě, tj. účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru v podobě jednorázové platby ve výši 496 Kč splatné společně s jistinou úvěru a úrokem. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že poplatky, pokuty a jiné platby se řídí Ceníkem, který je nedílnou součástí smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky se zavázal žalovaný vrátit do třiceti dnů od jejich poskytnutí. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však jedné poloviny jistiny úvěru. Smlouva dále obsahovala ujednání o nákladech za případné upomínání, a to 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč jako náklady spojené s předáním pohledávky k vymáhání, a další náklady za elektronické upomínky, po 31 Kč za každou z nich a upomínky v podobě SMS zprávy po 35 Kč a za každý telefonický hovor 40 Kč a to i nespojený, do maximální výše 40 hovorů. Žalobkyně dále předložila jako důkaz o posuzování úvěruschopnosti žadatele tzv. skóringovou kartu žalovaného s uvedením jeho měsíčních příjmů a dalších osobních poměrů. Soud dále zjistil, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, a dále, že se s ohledem na jeho prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků na žalovaného obrátila postupně se třemi upomínkami k úhradě dluhu. Soud dále zjistil, že žalovaný dne 22. 8. 2022 poukázal na účet žalobkyně ze svého bankovního účtu shora uvedeného 1 Kč, což soud považuje za dostatečné prověření identity žalovaného jako majitele účtu, z něhož uvedená platba byla odeslána. Soud dále zjistil, že žalobkyně ze svého účtu č. [bankovní účet] převedla na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku 2 000 Kč, a to dne [datum], což vyplývá z žalobkyní předloženého výpisu účtu vedeného o [anonymizováno] v období měsíce dubna roku 2023. 4. Po zhodnocení shora uvedení zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora uvedené smlouvy nevznikl mezi účastníky zamýšlený závazek v podobě Smlouvy úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uvedenou smlouvu soud posoudil jako neplatnou podle ustanovení § 580 a 588 občanského zákoníku pro její rozpor s dobrými mravy. V daném případě je třeba mít na zřeteli, že žalovaný v daném vztahu s žalobkyní vystupuje jako spotřebitel, který přijímal návrh smlouvy, o jehož obsahu neměl možnost vyjednávat, tedy mohl jej pouze přijmout, či odmítnout. V daném případě přistoupením k uvedené smlouvě vzal na sebe žalovaný závazek, který byl v rozporu s již zmíněnými dobrými mravy, a to s přihlédnutím k platbám, které měl žalovaný za poskytnutí peněžních prostředků na dobu 30 dnů vrátit. Poplatek za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 496 Kč představoval téměř 25 % poskytnuté částky a v kombinaci se smluveným 39% ročním úrokem převyšují tyto platby přiměřenou mez odměny za poskytnutí peněžních prostředků. Oddělení jednotlivých nemravných ujednání od ostatní části smlouvy nebylo v daném případě možné, neboť i samotný poplatek, popř. samotná výše sjednaného úroku by závazek činili nevyrovnaný, tedy nepřiměřený běžným poměrům, a tedy nemravný. Pokud je podle ustálené judikatury možno považovat úrok v trojnásobnou obvyklého úroku poskytovaného bankami za přiměřený, tak sjednaný úrok tuto míru převyšuje. Podle zmíněného ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouvu tedy jako neplatné právní jednání vyhodnotil. V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a soud žalovanému uložil povinnost tyto peněžní prostředky vrátit jako povinnost vydat to, oč se na úkor žalobkyně obohatil, neboť uvedené plnění je podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku plnění bez právního důvodu. Žalovaný je tedy povinen dlužnou částku vrátit dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný je vedle dlužné částky povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy právo občanského, jdoucího od 8. 5. 2023, neboť žalovaný měl povědomost o tom, že uvedenou částku by měl vrátit, byť smlouva, ke které přistoupil, je neplatným právním úkonem. Den 8. 5. 2023, tak soud považuje za prodlení žalovaného a ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalovaný jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a soud o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá. 6. O lhůtě plnění rozhodl soud podle § 160 odstavec 1 o. s. ř. s tím, že neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní.