20 C 83/2023-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce uzavřel s žalovanou na základě žádosti žalované prostřednictvím webového rozhraní žalobce [webová adresa] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobce umožňuje podat žádost o úvěr pouze registrovaným klientům. Klient, který má v úmyslu získat úvěr, provede registraci na webových stránkách žalobce způsobem popsaným v čl. 3 Všeobecných obchodních podmínek. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to způsobem uvedeným v čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Postupem uvedeným v čl. 4 odst. 4.1.1, 4.1.2 a 4.1.3 VOP žalovaná zadala žádost o úvěr. Následně byl vygenerován text Smlouvy o spotřebitelském úvěru a spolu s ním se žalované zobrazil i text VOP a formulář s předsmluvními informacemi. Text smlouvy, VOP a předsmluvních informací byl zaslán žalované na její e-mailovou adresu uvedenou v žádosti o úvěr. Současně byla žalovaná požádána o dokončení ověření identity způsobem uvedeným v čl. 4 .1.7. VOP. Toto žalovaná provedla formou zaslání 1 Kč ze svého účtu na účet žalobce. Tím má žalobce za prokázané, že identita žalované byla dostatečně ověřena. Zaškrtnutím políčka„ Souhlasím s podmínkami Smlouvy“ na webové stránce žalobce vyslovila žalovaná souhlas se zněním smlouvy o úvěru. Zaškrtnutím políčka„ Souhlasím s VOP“ vyslovila žalovaná souhlas se zněním Všeobecných obchodních podmínek a zaškrtnutím políčka„ Souhlasím s podmínkami Předsmluvního formuláře“ vyslovila žalovaná souhlas se zněním předsmluvního formuláře a dále kliknutím na tlačítko„ Další“ žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru. Tento popsaný postup je podmínkou uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a je potvrzením projevu vůle žalované. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru prověřil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to jednak nahlédnutím do databáze SOLUS a také z informací získaných od žalované. Žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedla, že je svobodná, žije s rodinou, a dále uvedla název svého zaměstnavatele – [právnická osoba], [IČO], výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Přehled svých příjmů a pravidelných měsíčních výdajů žalovaná potvrdila předložením výpisů z bankovního účtu za období od [číslo] do 02/ 2020. Žalobce ověřil údaje uváděné v žádosti o úvěr hovorem s žalovanou na telefonním čísle, které žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru, a které je uvedeno i na titulní straně smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o úvěr poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 5.000 Kč v rámci speciální akce "První půjčka zdarma", a žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit úvěr 5.000 Kč za splnění podmínek uvedených v čl. 4 odst. 4.9 Všeobecných obchodních podmínek. Splatnost úvěru byla ve smlouvě sjednána v jedné splátce splatné 30 dnů od převedení finančních prostředků z účtu žalobce na účet žalované. Dnem uzavření smlouvy je den, ve kterém byly finanční prostředky z poskytnutého úvěru převedeny na účet žalované. Plnění bylo žalované poskytnuto dne [datum] bankovním převodem z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] na účet žalované vedený rovněž u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet]. Datem splatnosti úvěru byl tedy den 28.3.2020. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnila, žalobce proto požadoval spolu s jistinou úvěru i úrok (úplatu za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně, jak bylo sjednáno ve smlouvě o úvěru, a to za období od data poskytnutí úvěru [datum] do data splatnosti úvěru 28.3.2020, t.j. 1.350 Kč. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy ani přes výzvy žalobce a jeho právního zástupce nesplnila a žalobci nic nezaplatila. Žalobci tedy nezbývá než vymáhat svoji pohledávku soudně. Dále žalobce požaduje na základě čl. 9 smluvních podmínek shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru smluvní pokutu ve výší 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, tj. z částky 5.000 Kč ode dne 29.3.2020 do 15.3.2023. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty je vyčíslena částkou 5.410 Kč. Žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč, v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.“. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a soud tak pravdivost shora citovaných žalobních tvrzení, a tudíž důvodnost žalobkyní uplatněných nároků posuzoval pouze na základě skutkového stavu zjištěného z důkazů předložených žalobkyní. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně je poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, které poskytuje na základě Všeobecných obchodních podmínek, jež jsou posléze prohlášeny za součást jednotlivě uzavřené smlouvy o úvěru. Soud dále zjistil, že žalobkyně a žalovaná za použití prostředků dálkové komunikace (internetu) uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, a to na dobu 30 dnů od odeslání těchto prostředků s tím, že žalovaná v jedné splátce vrátí žalobkyni uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně, tj. 1 350 Kč Smlouva dále obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. S ohledem na absenci jakékoliv obrany ze strany žalovaného nemá soud pochybnosti, že žalovaný učinil právní jednání spočívající k přistoupení ke smlouvě uvedeného obsahu za použití prostředků dálkové komunikace s tím, že jinak byla identifikovaná tak, že z účtu č. vedeného na její jméno pro prokázání totožnosti zaslala dne [datum] na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč, což vyplývá z výpisu z účtu [číslo]. Soud dále zjistil, že žalobkyně je majitelkou posledně označeného účtu, z něhož dne [datum] vyplatila na účet žalované částku 5 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně za období února roku 2020 s tím, že transakce byla identifikovaná číslem smlouvy o úvěru. O vrácení peněžních prostředků byla žalovaná vyzvána upomínkou ze dne 2. 3. 2021. 4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky vznikl uzavřením uvedené smlouvy závazek v podobě úvěru dle ustanovení § 2395 obč. zák., přičemž žalobkyně na základě uvedené smlouvy splnila svůj závazek poskytnout žalované jako úvěrované peněžité prostředky do smluvené částky, avšak žalovaná svoji povinnost tyto peněžní prostředky vrátit spolu se smluvenými úroky dosud nesplnila, což v průběhu řízení nevyvrátila. Soud tak žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč spolu se smluveným úrokem 1 350 Kč. S ohledem na prodlení žalované s plněním její povinnosti jí soud dále podle požadavku žalobkyně uložil zaplatit z dlužné částky, tj. z jistiny úvěru, úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského jdoucí od 29. 3. 2020 do zaplacení, tj. úroky z prodlení dle § 1970 obč. zák. Soud však neshledal důvodným požadavek žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Uvedená smluvní pokuta byla sice sjednána co do její výše v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, neboť dle zmíněného ustanovení § 122 odst. 2 nesmí smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru souhrn výše uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně sice požaduje smluvní pokutu v uvedených mezích, ale soud má za to, že uvedená informace o omezení výše smluvní pokuty měla být uvedená přímo ve smlouvě tak, aby žalovaná měla již při uzavírání smlouvy vědomost o tom, do jaké výše může být vůči němu smluvní pokuta uplatněna. Jinými slovy, pouze skutečnost, že žalobkyně smluvní pokutu nad uvedený rámec neuplatňuje, neznamená, že uvedené ujednání ve smlouvě je dostatečně pro žalovanou jako spotřebitele srozumitelné. Uvedené ujednání totiž nebrání žalobkyni uplatnit smluvní pokutu nad rámec požadované v tomto řízení v jiném samostatném řízení, a právě pro tento krajní případ by žalovaná informaci o zákonném omezení smluvní pokuty měla mít k dispozici již od počátku, tj. v době uzavření smlouvy. Uvedené ujednání o smluvní pokutě v podobě formulované ve smlouvě tak soud považuje za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům dle ustanovení § 588 obč. zák., dle kterého soud k jeho neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Uvedené ujednání o smluvní pokutě však lze od ostatního ujednání spotřebitelské smlouvy oddělit, a soud považuje za neplatnou pouze tuto část smlouvy podle ustanovení § 576 obč. zák., a žalobu tedy zamítl pouze co do požadavku na zmíněnou smluvní pokutu. 5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. §142 odst. 2 o.s.ř