22 C 131/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 360 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 600 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje 5. 10. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 11. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 10 040 Kč, z toho na jistinu 4 609,03 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 600 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 600 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 230,97 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 6. 2020. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany [anonymizováno] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 11. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 11. 2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 4 360 Kč sestávající z jistiny ve výši 3 390,97 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 969,03 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 490,95 Kč (úrok 24,60 % ročně z dlužné jistiny od 23. 11. 2019 do 1. 11. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 012,58 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 23. 11. 2019 do 1. 11. 2022), úroků ve výši 24,60 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 390,97 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 390,97 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že„ souhlasí s pohledávkou“, nemůže ale zaplatit najednou a žádá proto o splátkový kalendář ve výši 500 Kč měsíčně. Na výzvu soudu, aby specifikoval, co svým vyjádřením zamýšlel, žalovaný nereagoval. 3. Žalobkyně s ohledem na vyjádření žalovaného navrhla vydání rozsudku pro uznání, s případnými splátkami souhlasila. 4. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] [číslo] kartu zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 vč. podacího lístku ze dne 24. 11. 2022 a předžalobní výzvu ze dne 10. 3. 2023 vč. podacího lístku ze dne 10. 3. 2023. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy částku 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, kterým ovšem dle předložené smlouvy bylo [datum], nikoliv [datum]. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 8 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tedy celkem 14 400 Kč, v 60 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje dnem 8. 10. 2018 RPSN byla ve Smlouvě vyčíslena na 206,15 %. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 10 040 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný návrhem ze dne 19. 8. 2020 požádal o oddlužení, řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesení ze dne 6. 1. 2021 byl zjištěn úpadek žalovaného, dne 14. 9. 2021 bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a dne 30. 5. 2022 bylo oddlužení žalovaného zrušeno a řízení bylo zastaveno. Právní předchůdkyně žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku za žalovaným vyplývající ze smlouvy [číslo]. Dne 7. 6. 2021 vyrozuměl insolvenční správce žalovaného o popření nevykonatelné pohledávky, které odůvodnil tím, že Smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná a případné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného z titulu částky vyplacené v hotovosti při uzavření Smlouvy již bylo žalovaným uhrazeno. 7. Při rozhodování se soud nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a dospěl k závěru, že nikoliv, a to z toho důvodu, že vyjádření žalovaného není dostatečně určité, zejména z něj není patrné, s jakou konkrétní pohledávkou a příp. v jakém rozsahu„ souhlasí“, ve spojení s popřením pohledávky insolvenčním správcem v insolvenčním řízení žalovaného vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS [číslo] / 2020, které bylo v daném případě činěno jménem žalovaného, nelze dospět k závěru, že by žalovaný ve svém vyjádření pohledávku žalobkyně uplatněnou v tomto řízení uznal v celém jejím rozsahu. Proto soud rozsudek pro uznání nemohl vydat. 8. Dále soud zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 6 400 Kč činí 80 % z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 69,33 % z poskytnuté jistiny. RPSN byla vyčíslena na 206,15 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB, dle které v době uzavření Smlouvy činil obvyklý úrok 8,53 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra 69,33 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by první předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedené smlouvy jsou tedy absolutně neplatné jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platných smluv je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalovanému celkem částku 8 000 Kč, žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně celkem 10 040 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o. z. Vzhledem k tomu, že částka, kterou již žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně, převyšuje výši bezdůvodného obohacení, soud žalobu zamítl, neboť veškeré další nároky, které žalobkyně v tomto řízení uplatnila, vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.