22 C 149/2023-17 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 540 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil ve dnech [datum], [datum] a [datum] ke své přepravě vozidla městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD a na výzvu dopravcem pověřených osob se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky žalobkyně a vznikla mu proto povinnost uhradit za každý případ jízdné ve výši 20 Kč (s výjimkou dne [datum]) a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalovaného je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil na výzvu soudu. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], to záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], to záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], Výňatek ze smluvních přepravních podmínek, a předžalobní výzvu včetně dodejky. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný byl kontrolován v [obec] dne [datum] ve 12:05 na lince 16 ve voze [číslo] dne [datum] v 10:11 na lince 4 ve voze [číslo] dne [datum] v 7:52 na lince 4 ve voze [číslo] ani v jednom případě se neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla vždy pověřenou osobou dopravce ověřena dle občanského průkazu. Uložené povinnosti uhradit jízdné a přirážky k jízdnému žalovaný nesplnil, když dlužné částky neuhradil na místě kontrol, ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 26. 5. 2022. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podmínky přepravy stanoví dle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, přepravní řády. Z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) téhož zákona pak vyplývá povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním doklady, a pokud tak neučiní, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně je cena jízdného a přirážka k jízdnému stanovena Ceníkem, které je jejich přílohou. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný cestoval ve dnech [datum], [datum] a [datum] dopravním prostředkem žalobkyně bez platného jízdního dokladu a vznikla mu proto povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč v případě jízd dne [datum] a [datum] a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu, celkem tedy 4 540 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má proto podle ust. § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.