22 C 23/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 265 279,17 Kč s příslušenství, a to z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvenými úroky ve výši 4,9 % v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 790. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, které nebyly hrazeny řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 15. 2. 2022 zesplatnila. Celková výše žalované pohledávky je složena z částky 263 777,17 Kč představující neplacenou jistinu, částky 1 502 Kč přestavující neuhrazené poplatky, a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 4,9 % p. a. z jistiny pohledávky ve výši 263 777,17 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne 15. 02. 2022 (zesplatnění) v kapitalizované výši 12 531,53 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z jistiny a poplatků ve výši 265 279,17 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne 15. 02. 2022 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 18 113,33 Kč Žalovaný dlužnou částku neuhradil před opakované výzvy žalobkyně, ani přes zaslanou předžalobní výzvu dne 30. 11. 2022. V rámci doplnění žaloby ze dne 23. 2. 2023 žalobkyně doplnila skutečnosti ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný poplatek v celkové výši 1 502 Kč představuje jednak poplatek za přistoupení do pojištění sjednané ve Smlouvě v sazbě 251 Kč za měsíc, konkrétně poplatek za udržování pojištění splatný dne 14. 10. 2021 a 14. 11. 2021, celkem tedy 502 Kč, jednak poplatek za odeslání opakované výzvy ze dne 28. 9. 2021 ve výši 500 Kč a poslední výzvy ze dne 1. 11. 2021 ve výši 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž jejich souhlas je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] a Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v částce 300 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného č. [bankovní účet] označený ve Smlouvě jako účet Klienta – viz výpis z účtu z téhož data. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z údajů o jeho příjmech a výdajích, majetku a [anonymizováno] stavu – viz žádost o poskytnutí úvěru, výpisy z účtu žalovaného - příjmy, výdaje, schvalovací protokol. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v rámci pravidelných měsíčních splátek po 3 790 Kč po dobu 96 měsíců při úroku 4,90 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 5,01 %, Současně si žalovaný sjednal pojištění úvěru ve variantě Pro zdraví, jehož cena činila 251 Kč měsíčně – viz předsmluvní informace, všeobecné pojistné podmínky. Svou počítačově zpracovanou interní evidencí – viz historický výpis - žalobkyně prokázala, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas a žalobkyně tak přistoupila 15. 2. 2022 k tzv. zesplatnění dluhu, na což byl žalovaný upozorněn oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 2. 2022. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Ke dni podání žaloby činí neuhrazená jistina částku 263 777,17 Kč – viz historický výpis. Z historického výpisu rovněž vyplývá, že žalovanému byla dne 14. 10. 2021 a 14. 11. 2021 účtována částka 251 Kč za sjednané pojištění. Žalobkyně prokázala odeslání opakované výzvy dne 28. 9. 2021 a poslední výzvy ze dne 1. 11. 2021, za které účtovala žalovanému dle Sazebníku vždy částku 500 Kč. Předžalobní upomínka ze dne 30. 11. 2022 byla žalovanému rovněž prokazatelně odeslána. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil, když ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 263 777,17 Kč. Co se týká žalovaných poplatků, pak bylo prokázáno, že žalovaný si v rámci Smlouvy sjednal volitelné pojištění, jehož cena činila 251 Kč měsíčně, celkem pak žalobkyně požaduje uhrazení poplatků za pojištění za 2 měsíce, tedy 502 Kč. Z provedených důkazů má soud za prokázané odeslání upomínek, a to celkem v 2 případech, za jejichž odeslání žalobkyně požadovala uhrazení poplatků po 500 Kč. Po podání žaloby žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, žalovaný tyto skutečnosti v průběhu řízení nevyvrátil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 263 777,17 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, kapitalizovaných úroků ke dni podání žaloby ve výši 12 531,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 113,33 Kč za období od zesplatnění úvěru do podání žaloby, částky 502 Kč představující dlužné pojistné a částky 1 000 Kč představující poplatky za zaslané upomínky. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 750,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 612 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 265 279,17 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 040 Kč ve výši 6 098,40 Kč.