22 C 57/2023-41 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 769,10 Kč s příslušenství, a to z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě Smlouvy o osobní kreditní kartě reg. [číslo] uzavřené elektronicky dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Podmínky k osobním kreditním kartám, příslušná Oznámení a Sazebník. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 60 000 Kč, který byl poskytnut na dobu neurčitou a kreditní karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěru. Od 15. 6. 2020, kdy žalovaný začal čerpat úvěr, vznikla mu povinnost vedle vyčerpané jistiny úvěru hradit rovněž úroky z této jistiny. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu, a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Výše úrokové sazby byla stanovena ve Smlouvě na 22. 9 % p. a. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, čímž porušil podmínky Smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet dluh z poskytnutého úvěru řádně a včas, žalobkyně proto dopisem ze dne 1. 2. 2022 oznámila žalovanému, že odstupuje od Smlouvy. Výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne Žalovaná částka 61 769,10 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu a poplatky ve výši 1 770 Kč, které představují devět poplatků za spravování úvěru ve výši 30 Kč (celkem 270 Kč) za období od 31. 5. 2021 do 31. 1. 2022 a tři poplatky za zaslání upomínky při neprovedené pravidelné měsíční splátce, které byly žalovanému zaslány dne 22. 6. 2021, 30. 6. 2021 a 30. 7. 2021. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 22,9 % p. a. z dlužné nesplacené jistiny v celkové výši 11 291,44 Kč, kdy poslední splátku žalovaný uhradil dne 25. 4. 2021. Žalobkyně kapitalizovala výpůjční úrok od dne následujícího po dni čerpání úvěru, tedy od 16. 6. 2020 do vydání historického výpisu dne 15. 2. 2022. Za stejné období požaduje k kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v celkové výši 596,39 Kč 15. 2. 2022 byl žalovaný informován, že nastala úplná splatnost všech závazků ke dni 15. 2. 2022. Od následujícího dne, tedy od 16. 2. 2022, požaduje žalobkyně výpůjční úrok ve výši 22,9 % p. a. a rovněž zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 59 999,10 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž jejich souhlas je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: Ze Smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum] [číslo] Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a Podmínek osobních kreditních karet žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn po dobu neurčitou čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úroku a splatných úroku, minimálně ve výši 100 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 22,9 % p. a., RPSN byla 26,76 %. Z historického výpisu vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal až do 26. 4. 2021, kdy provedl čerpání úvěru ve výši 1 800 Kč a nesplacená jistina tak dosáhla částky 59 999,10 Kč, poslední splátku uhradil dne 25. 4. 2021. Dne 22. 6. 2021, 30. 6. 2021 a 30. 7. 2021 byly žalovanému zaslány upomínky, za které mu dle Sazebníku žalobkyně byla naúčtována částka 500 Kč za každou z nich. Dne 1. 2. 2022 žalobkyně odstoupila od Smlouvy. Za každý měsíc, po který žalovaný nehradil sjednané splátky, tedy od května 2021 do ledna 2022 byl žalovanému dle historického výpisu účtován poplatek 30 Kč dle Sazebníku žalobkyně. Ke dni podání žaloby činí neuhrazená jistina částku 59 999,10 Kč, splatné úroky částku 11 291,44 Kč, úroky (pokuta) z prodlení částku 596,39 Kč a úvěrové poplatky částku 1 770 Kč – viz historický výpis. Předžalobní upomínka ze dne 15. 3. 2022 byla žalovanému prokazatelně odeslána. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému umožnila čerpat sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 59 999,10 Kč. Co se týká žalovaných poplatků, pak bylo prokázáno, že poplatky za zaslané upomínky i za vedení úvěrového účtu v celkové výši 1 770 Kč byly žalovanému účtovány v souladu se Smlouvou a Sazebníkem žalobkyně. Po podání žaloby žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, žalovaný tyto skutečnosti v průběhu řízení nevyvrátil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 61 769,10 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru a poplatky, kapitalizovaných úroků z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 11 291,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 569,39 Kč za období do zesplatnění úvěru. Současně má právo na zaplacení úroku z úvěru ve výši 22,9% p. a. z nesplacené jistiny ve výši 59 999,10 Kč až do jejího zaplacení. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 555,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 471 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 769,10 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 640 Kč ve výši 2 444,40 Kč.