22 C 94/2023-19 — Okresní soud v Sokolově

[role v řízení] se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 054,40 Kč s příslušenství, a to z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 4. 2017 (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvenými úroky ve výši 10,9 % v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 783. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, které nebyly hrazeny řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 19. 12. 2018 zesplatnila. Celková výše žalované pohledávky je složena z částky 24 254,40 Kč představující neplacenou jistinu, částky 1 800 Kč přestavující neuhrazené poplatky, a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 10,9 % p. a. z jistiny pohledávky ve výši 24 254,40 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne 19. 12. 2018 (zesplatnění) v kapitalizované výši 2 460,18 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z jistiny a poplatků ve výši 26 054,40 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne 19. 12. 2018 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 549,19 Kč. Poplatky v celkové výši 1 800 Kč pak představují poplatky za zaslané upomínky (300 Kč za jednu upomínku) a výzvy (500 Kč za výzvu). Žalovaný dlužnou částku neuhradil před opakované výzvy žalobkyně, ani přes zaslanou předžalobní výzvu dne 22. 2. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž jejich souhlas je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] a Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v částce 50 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného č. [bankovní účet] označený ve Smlouvě jako účet Klienta – viz výpis z účtu ze dne [datum]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z údajů o jeho příjmech a výdajích – viz žádost o poskytnutí úvěru, výpisy z účtu žalovaného - příjmy, výdaje, schvalovací protokol. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v rámci pravidelných měsíčních splátek po 783 Kč po dobu 96 měsíců při úroku 10,90 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 11,46 % – viz předsmluvní informace, všeobecné pojistné podmínky. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, a to ani na základě žalobkyní předložených: upomínky ze dne 3. 9. 2018, opakované výzvy ze dne 24. 9. 2018 a poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 25. 10. 2018, jejichž odeslání žalobkyně prokázala, a žalobkyně tak přistoupila 19. 12. 2018 k tzv. zesplatnění dluhu, na což byl žalovaný upozorněn oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2018. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Ke dni podání žaloby činí neuhrazená jistina částku 24 254,40 Kč. Žalobkyně prokázala odeslání opakované výzvy dne 28. 9. 2021 a poslední výzvy ze dne 1. 11. 2021, za které účtovala žalovanému dle Sazebníku vždy částku 500 Kč. Předžalobní upomínka ze dne 23. 2. 2023 byla žalovanému rovněž prokazatelně odeslána. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil, když ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 24 254,40 Kč. Co se týká žalovaných poplatků, pak bylo prokázáno, odeslání upomínek a výzev, za jejichž odeslání žalobkyně požadovala uhrazení poplatků v celkové výši 1 800 Kč. Po podání žaloby žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, žalovaný tyto skutečnosti v průběhu řízení nevyvrátil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 24 254,40 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, úroku z úvěru ve výši 10,9%, jejichž výše byla ke dni podání žaloby kapitalizována částkou 2 460,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 549,19 Kč za období od zesplatnění úvěru do podání žaloby a částky 1 800 Kč představující poplatky za zaslané upomínky. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 495 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 043 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 054,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.