23 C 105/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 4 341 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného. 2. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 3. Žalobkyně učinila žalovanému dne 4. 11. 2021 písemnou nabídku, že pro případ v tomto návrhu blíže specifikované nahodilé události poskytne žalobkyně žalovanému nebo třetí osobě navržené plnění, za což měl žalovaný platit od 19. 11. 2021 částku 3 954 Kč čtvrtletně. Tato nabídka měla být žalovaným přijata do 19. 11. 2021, a to platbou prvního pojistného na bankovní účet žalobkyně. 4. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 2758 odst. 1 o. z., platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. 5. Žalobkyně v postavení pojistitele učinila žalovanému jako pojistníkovi nabídku na uzavření pojistné smlouvy. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto nabídku ve stanovené lhůtě skutečně přijal, resp. že by uhradil platbu prvního pojistného tak, jak bylo předpokládáno návrhem žalobkyně, když k důkazu této skutečnosti žalobkyně ničeho nepředložila. 6. Žalobkyně tak neprokázala, že by v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními uvedenými shora žalovaný nabídku žalobkyně akceptoval, resp. že s žalovaným uzavřela v žalobě specifikovanou pojistnou smlouvu, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na svá tvrzení ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzené skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Za této situace tak soud žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.