23 C 219/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 5 873,89 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a nákladů za odeslání upomínky dlužného pojistného. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Žalobkyně a žalovaný se ke dni 21. 6. 2021 písemně dohodli, že žalobkyně v případě výskytu v dohodě blíže specifikované nahodilé události poskytne žalovanému nebo třetí osobě sjednané plnění, za což měl žalovaný žalobkyni platit od 21. 6. 2021 částku 19 400 Kč ročně, a to po 4 850 Kč čtvrtletně, vždy k 21. dni k měsíci březnu, červnu, září a prosinci. Doba trvání dohody nebyla sjednána. Žalovaný však účastníky smluvenou částku ode dne 21. 6. 2021 neuhradil. Žalovaný byl, mimo jiné, vyzván k úhradě žalobou nárokované částky prostřednictvím upomínky ze dne 27. 11. 2021 odeslané žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy téhož dne. Přestože žalovaný nijak nezpochybnil existenci žalobou vzneseného nároku, ani nerozporoval skutečnost, že předmětná částka nebyla uhrazena, z ničeho nevyplynulo, že by do dne vyhlášení rozsudku žalobkyni cokoliv uhradil. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník. Pojistné období bylo sjednáno jako roční s počátkem pojištění od 21. 6. 2021, přičemž sjednané pojistné mělo být hrazeno ve splátkách čtvrtletně, a to vždy k 21. dni v měsíci březnu, červnu, září a prosinci. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z mezi ním a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když od 21. 6. 2021 nehradil sjednané splátky pojistného. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ani přes upomínku žalobkyně dlužné pojistné neuhradil, vznikla mu povinnost k úhradě dlužné částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného, v souladu s návrhem žalobkyně, za období od 21. 6. 2021 do 10. 10. 2021, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 873,89 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení. 8. Ohledně žalobkyní požadované náhrady nákladů spojených s uplatněním projednávané pohledávky ve výši 1 200 Kč, ze kterých žalobkyně v předmětném řízení nárokovala pouze částku 200 Kč, však soud žalobu zamítl. Žalobkyně tento svůj nárok odvodila z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které v ustanovení § 3 stanoví, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. V projednávané věci se však nejedná o závazek podnikatelů, ostatně ani sama žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému jako podnikateli nevznesla. Z uvedeného důvodu tak na projednávanou věc není možné ustanovení o náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. aplikovat. 9. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, přičemž úspěch žalovaného byl nepatrný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.