23 C 240/2023-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobou ze dne 2. 6. 2023 se žalobkyně domáhala úhrady částky 16 407 Kč jako žalovaným žalobkyni dosud neuhrazených peněžních prostředků, a to na základě dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky dne 26. 5. 2022. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z předložených listin učinil soud následující dílčí skutková zjištění. 4. Z listiny označené jako„ Dohoda o narovnání“ a listiny obsahující informace o jejím podpisu soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dne 26. 5. 2022 dohodli, že svá dosavadní vzájemná práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o dodávce služeb [číslo] skutečnosti, že došlo k postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, nahrazují tak, že žalovaný uhradí žalobkyni částku 18 907 Kč, a to po 500 Kč (poslední platba ve výši 407 Kč), vždy k 20. dni v příslušném měsíci, počínaje dnem 20. 6. 2022. Pro případ, že by žalovaný neuhradil byť jen jednu sjednanou platbu řádně a včas, je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu všech (do té doby neuhrazených) peněžních prostředků. 5. Z listin označených jako„ Předžalobní výzva dle § 142a občanského soudního řádu“, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokované částky. 6. Z ničeho nevyplynulo, že by až do vyhlášení rozsudku žalovaný na žalobou nárokovanou částku uhradil více než žalobkyní tvrzené peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, jakož i že počínaje dnem 20. 11. 2022 žalovaný žalobkyni na žalobou vznesený návrh již ničeho neuhradil. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění a výše uvedené tvrzení žalobkyně, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. 8. Podle § 1903 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. 9. Podle § 1931 o. z. platí, bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 10. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. V projednávané věci byla účastníky uzavřena dohoda o narovnání (§ 1903 odst. 1 věta první o. z.), kterou byly nahrazeny dosavadní závazky účastníků, a to tak, že byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 16 407 Kč ve splátkách, jak je v podrobnostech uvedeno v bodě 4. tohoto rozsudku. Žalovaný však svoji povinnost vyplývající z uvedené dohody, a sice zaplatit žalobkyni splátku ve výši 500 Kč ke dni 20. 11. 2022 nesplnil (§ 1958 o. z.). Žalobkyně proto využila svého práva a požadovala úhradu souhru všech do té doby neuhrazených splátek (§ 1931 o. z.). Soud proto žalovaného k úhradě této částky výrokem I. tohoto rozsudku zavázal, a to včetně úhrady úroku z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 15 % ročně z částky 16 407 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.