23 C 242/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 2 462,76 Kč s příslušenstvím z titulu nehrazení žalobkyní poskytnutých služeb souvisejících se službami elektronických komunikací. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 4. Dohodou účastníků ze dne 9. 2. 2022 se žalobkyně zavázala poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný se za ně zavázal řádně a ve lhůtě uvedené ve vyúčtování žalobkyně platit sjednanou cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. služby třetích stran, účastníky konkrétně specifikované jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS a M-platba, a to za dohodnutou cenu či cenu určenou samotným poskytovatelem těchto služeb, jejíž výše včetně data úhrady měla být uvedena ve vyúčtování žalobkyně. Vyúčtováním [číslo] za období od 20. 1. 2022 do 19. 2. 2022 byl žalovaný, vyjma dalšího, vyzván k úhradě služeb třetích stran (M-platba) v souhrnné výši 1 427,54 Kč do 10. 3. 2022, dále vyúčtováním [číslo] za období od 20. 2. 2022 do 19. 3. 2022 k úhradě služeb třetích stran (M-platba, Audiotex) ve výši 897,11 Kč do 7. 4. 2022 a vyúčtováním [číslo] za období od 20. 3. 2022 do 19. 4. 2022 k úhradě služeb třetích stran (M-platba) ve výši 138,11 Kč do 8. 5. 2022. Žalovaný však svoji povinnost hradit řádně a včas prostřednictvím žalobkyně poskytnuté služby třetích stran nesplnil, žalobkyní vyúčtované částky neuhradil, ani nezpochybnil správnost vyúčtování těchto částek, stejně tak jako nerozporoval skutečnost, že předmětné částky žalobkyni dosud nebyly uhrazeny. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě souhrnu výše uvedených dlužných částek prostřednictvím předžalobní upomínky žalobkyně. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ tzv. dealerské smlouvy, resp. smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. 7. Účastníci mezi sebou uzavřeli tzv. smíšené smlouvy, tj. smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, mezi kterými byla také smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících, včetně již zmiňované smlouvy o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouvy nepojmenované. Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek uhradit žalobkyni za jí poskytnuté plnění sjednanou či třetími stranami stanovenou cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně svoji povinnost splnila, a žalovanému služby třetích stran poskytla, žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni tyto jí poskytnuté služby ve výši 1 427,54 Kč se splatností do 10. 3. 2022, ve výši 897,11 Kč se splatností do 7. 4. 2022 a ve výši 138,11 Kč se splatností do 8. 5. 2022, nesplnil, a proto jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím. 8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 462,76 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.