23 C 90/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 538,44 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady škody za neoprávněný odběr plynu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je držitelem licence k distribuci plynu udělené Energetickým regulačním úřadem. Žalovaný na adrese [adresa žalovaného], (dále jen„ odběrné místo“), v období od 30. 3. 2021 do 30. 5. 2022 odebral od žalobkyně 676,72 kW plynu, a to aniž by měl ve vztahu k odběru tohoto plynu s žalobkyní, popř. jiným subjektem, uzavřenou jakoukoliv dohodu či ho k tomu opravňoval jiný důvod. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného za shora uvedené období k úhradě neoprávněné distribuce a neoprávněného odběru plynu ve výši 3 750,78 Kč, a to do 16. 6. 2022. Do uvedeného data byl žalovaný žalobkyní rovněž vyzván k úhradě částky 726 Kč, a to jako poplatku za zjištění tohoto odběru a distribuce plynu. K úhradě žalobou nárokované částky byl žalovaný opakovaně vyzván prostřednictvím písemné výzvy ze dne 6. 12. 2022. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaný do dne vyhlášení rozsudku na žalobkyní požadovanou částku cokoliv uhradil. Z učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení má soud za to, že se žalovaný v odběrném místě dopustil neoprávněného odběru a distribuce plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, (dále jen„ energetický zákon), a § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona, neboť odebíral plyn a využíval služeb distribuční soustavy bez právního titulu. Z uvedeného důvodu žalobkyně jako držitel licence na distribuci plynu (§ 3 odst. 3 energetického zákona) oprávněně vyzvala žalovaného k úhradě jí vzniklé škody za období od 30. 3. 2021 do 30. 5. 2022 v souhrnné výši 4 538,44 Kč (§ 74 odst. 6, 7, 8 energetického zákona, § 119 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 349/2015 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 108/2011 Sb.), a to ve lhůtě splatnosti do 16. 6. 2022 (§ 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)). S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s úhradou předmětné částky do prodlení (§ 1968 o. z.), má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 538,44 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.