33 C 275/2023-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 347,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20. 7. 2018. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 6 347,70 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy 20. 7. 2018. žalovaný úvěr neuhradil, přestože byl o úhradu upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2023. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby nárok v části jistiny žalované částky byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace, potvrzením o odeslání částky 9 000 Kč na bankovní účet [číslo] oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 5. 2023 s výzvou k úhradě částky 20 089,14 Kč. Dále si soud vyžádal potvrzení banky o majiteli účtu č. [bankovní účet]. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 9 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že uvedený účet byl veden na jméno žalovaného a v měsíci červenci 2018 na účet byla připsána částka 9 000 Kč pod [variabilní symbol]. Žalovaná se ve smlouvě zavázal zaplatit za poskytnutí této částky poplatek 6 347,70 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázala zaplatit do 20. 7. 2018. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru specifikovaných v seznamu pohledávek (Příloha č. 1). Z doloženého seznamu vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. [anonymizováno]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 5. 2023 spolu s předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2023 předanou téhož dne k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku. 5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. 9. Podle § 2395 o z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. 15. Uvedená interpretace vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 69/18. 16. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, uvedla pouze, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. 17. Žalobkyně soudu nedoložila žádný důkaz o tom, že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem ani z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalovaného při poskytování úvěru původní věřitel vycházel. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. 18. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. 19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nebylo soudu osvědčeno. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy. 22. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). 23. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru č. B0015910427233131 ve výši 9 000 Kč povinnost jin