33 C 277/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 4 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech [datum], [datum] a [datum] cestoval žalovaný veřejným dopravním prostředkem žalobkyně bez platného jízdního dokladu, čímž porušil povinnosti cestujícího, a proto mu vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 4 560 Kč (6x 20 Kč a 6x1500 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to hlášenku a záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], hlášenku a záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], hlášenku a záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], výňatek ze smluvních přepravních podmínek a předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2023 a ze dne 13. 2. 2023. Obsah těchto listin koresponduje se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými ve shora citované žalobě. 4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný byl dne [datum] v 11:06 hod. kontrolován v [obec] v prostředku městské hromadné dopravy na lince tramvaje [číslo] dne [datum] v 09:56 hod. na lince tramvaje [číslo] dne [datum] v 10:41 hod. na lince trolejbusu [číslo]. Při kontrolách se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaný na místě neuhradil. 5. Z doložených důkazů a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě jízdného a přirážky k jízdnému dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 4 560 Kč. 6. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Žalovaný použil k přepravě dopravní prostředek, avšak nezaplatil stanovené jízdné, čímž porušila Přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně, když porušil povinnost plynoucí z ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o drahách) má žalovaný povinnost zaplatit jízdné dle tarifu plzeňské městské hromadné dopravy a přirážku k jízdnému, která je ve smluvních přepravních podmínkách stanovena v částce 1 500 Kč a nepřesahuje tedy částku uvedenou v § 37 odst. 6 zákona o drahách. Dle tarifu žalobkyně je žalovaný povinen uhradit i jízdné ve výši 20 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požaduje úrok od 16. kalendářního dne po provedení přepravní kontroly. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.