42 C 231/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 1 515 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského z této částky od 19.7.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] cestovala prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to autobusem – linkou 301, a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Požadovaná částka je tak tvořena dlužným jízdným ve výši 15 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“., bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], smluvní přepravní podmínky, tarif platný od 1.7.2021 a předžalobní upomínku včetně dokladu o jejím odeslání. Obsah těchto listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. 4. Z výše uvedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná byla dne [datum] v 14.50 hod. zkontrolována v [obec] v prostředku městské hromadné dopravy v autobusu linky [číslo] při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaný na místě neuhradila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala opak. 5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném žalobkyní byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestujícím uzavřena smlouva o přepravě osoby podle výše uvedeného ustanovení o.z., na základě které vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné. S ohledem na to, že žalovaná použila dopravní prostředek - autobus, řídí se tento vztah zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná použila k přepravě dopravní prostředek, avšak nezaplatila stanovené jízdné, čímž porušila přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně, když porušila povinnost plynoucí z ustanovení § 18a odst. 2 písm.c) zákona o silniční dopravě - na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Žalovaná má tedy podle výše uvedeného právního předpisu povinnost zaplatit jízdné dle tarifu pražské integrované dopravy a přirážku k jízdnému, která je ve smluvních přepravních podmínkách stanovena v částce 1 500 Kč a nepřesahuje tedy částku uvedenou v § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Dle tarifu žalobkyně je žalovaná povinna uhradit i jízdné ve výši 15 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.