42 C 258/2023-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 3 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského. Žalobu odůvodnila, pokud jde o žalobní nárok č. 1 a 2 tím, že žalovaný dne [datum] a dne [datum] cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované předchůdkyní žalobkyně – Dopravním podnikem [územní celek] a [obec], a to tramvají – linkou [anonymizováno], a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Požadovaná částka je tak tvořena dlužným jízdným ve výši 2x 20 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 2x 1 500 Kč. Tuto pohledávku postoupila předchůdkyně žalobkyně dne [datum] žalobkyni. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani poté, co mu byla odeslána předžalobní upomínka, kde byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“., bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to: K žalobnímu nároku č. 1 a 2 záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] včetně informací pro cestující, smluvní přepravní podmínky, přepravní tarif a předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání, dále též smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní spolu se seznamem postupovaných pohledávek tvořící přílohu smlouvy o postoupení pohledávek. Obsah těchto listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. 4. Z výše uvedených listinných důkazů bylo k žalobnímu nároku č. 1 a 2 zjištěno, že žalovaný byl dne [datum] a dne [datum] zkontrolován v [obec] v prostředku městské hromadné dopravy v tramvaji – na lince [anonymizováno] a při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaný na místě neuhradil, záznamy o provedené přepravní kontrole podepsal. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal opak. Výše jízdného byla žalobkyní vyčíslena na základě tarifu předchůdkyně žalobkyně platného ke dni provedení kontroly. Povinnost k úhradě jízdného, jakož i přirážky k jízdnému včetně její výše, je stanovena smluvními přepravními podmínkami předchůdkyně žalobkyně platnými ke dni provedení kontroly. Žalovaný byl marně před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a této tedy svědčí aktivní věcná legitimace v řízení. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. S ohledem na to, že žalovaný použil dopravní prostředek železniční přepravy - tramvaj, řídí se tento vztah zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 37 odst. 1 uvedeného zákona, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě stanoví přepravní řády. Žalovaný měl podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách povinnost se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, a neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud jízdné a přirážku nezaplatí na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Jelikož žalovaný uvedené povinnosti nesplnil, uložil jí soud jejich splnění tímto rozsudkem s tím, že dále dospěl k závěru, že výše jízdného a přirážky k jízdnému odpovídá tarifu předchůdkyně žalobkyně v době provedení kontroly, přičemž tato přirážka je v limitu stanoveném v § 37 odst. 6 zákona o dráhách, dle kterého výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požaduje úrok z prodlení v obou případech dnem následujícím po dni provedení přepravní kontroly. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 040 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Žalovaný je povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně.