42 C 36/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 3 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského. Žalobu odůvodnila tím, že: -žalovaná použila dne [datum] ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD – trolejbus, linka [číslo] na výzvu dopravcem pověřených osob se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky žalobkyně a vznikla jí proto povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč – viz žalobní nárok č. 1. -žalovaná použila dne [datum] ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD – tramvaj, linka [číslo] na výzvu dopravcem pověřených osob se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky žalobkyně a vznikla jí proto povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč – viz žalobní nárok č. 2. Požadovaná částka je tak tvořena dlužným jízdným ve výši 2 x 20 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], smluvní přepravní podmínky a ceník přirážek k jízdnému, dále předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání žalované. Obsah těchto listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. 4. Z výše uvedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná byla: -dne [datum] zkontrolována v [obec] v prostředku městské hromadné dopravy- v trolejbusu – na lince [anonymizováno] a při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaná na místě neuhradila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala opak. O tomto byl sepsán záznam o provedené přepravní kontrole, který podepsala žalovaná a kontrolující osoba. -dne [datum] zkontrolována v [obec] v prostředku městské hromadné dopravy- v tramvaji – na lince [anonymizováno] a při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaná na místě neuhradila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala opak. O tomto byl sepsán záznam o provedené přepravní kontrole, který podepsala žalovaná a kontrolující osoba. Povinnost k úhradě jízdného, výše jízdného, jakož i přirážky k jízdnému jsou stanoveny smluvními přepravními podmínkami ke dni provedení kontroly. Žalovaná byla marně před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky. 5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném žalobkyní byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestujícím uzavřena ve dvou výše popsaných případech smlouva o přepravě osoby podle výše uvedeného ustanovení o.z., na základě které vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné. V rámci žalobního nároku č. 1 a 2 žalovaná použila vozidlo drážní osobní přepravy – trolejbus a tramvaj, tyto vztahy se tedy řídí zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 37 odst. 1 uvedeného zákona, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě stanoví přepravní řády. Žalovaná měla podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách povinnost se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, a neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud jízdné a přirážku nezaplatí na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Jelikož žalovaná neuhradila jízdné a přirážku ve výši uvedených dvou případech, uložil jí soud jejich splnění tímto rozsudkem s tím, že dále dospěl k závěru, že výše jízdného a přirážky k jízdnému odpovídá smluvním přepravním podmínkám platným v době provedení kontroly, přičemž tato přirážka je v limitu stanoveném v § 37 odst. 6 zákona o dráhách, dle kterého výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., jehož výše je v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhrada náležející účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, dle ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. za dva nutné úkony v řízení (předžalobní výzva a sepis žaloby) po 100 Kč, tedy náklady ve výši 600 Kč.