7 C 191/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 9 337,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [datum] se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě poskytla žalovanému vedení bankovního účtu a následně také poskytování kontokorentního úvěru do výše úvěrového rámce 5 000 Kč. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, žalovaný však překročil povolený úvěrový limit. Banka proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9.337,41 Kč převedla dne 05.02.2018 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku ve výši 9.337,41 Kč na zvláštní úvěrový účet Banka žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl dle ujednání ve Smlouvě ve spojení s Podmínkami povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku Banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 07.06.2018 zesplatnila ke dni 07.06.2018 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 9.337,41 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29,00 % ročně dle úrokového lístku Banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaný uhradil toliko částku 2.345,66 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - dlužné jistiny úvěru ve výši 9.337,41 Kč - kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 666,19 Kč - úroků z úvěru ve výši 6.853,51 Kč kapitalizovaných za období od 08.06.2018 do 12.10.2021 - úroků z prodlení ve výši 1.139,85 Kč kapitalizovaných za období od 14.05.2020 do 12.10.2021 Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: - úroků z úvěru ve výši 29,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.337,41 Kč od 13.10.2021 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,50% p.a. z dlužné částky ve výši 9.337,41 Kč, od 13.10.2021 do zaplacení. Žalovaný byl upomínkou vyzván k úhradě dluhu. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o bankovních produktech a službách“ ze dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy jsou i Dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb; Produktové podmínky obsahující smluvní ujednání, popis a způsob poskytování konkrétních produktů a služeb; Sazebník. Na základě Smlouvy byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr ve výši 5 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá sjednaná splatnost úvěru ve splátkách ve výši minimálně 50 % z povoleného úvěrového limitu. Z výpisu z úvěrového účtu a dopisu ze dne 7.06.2018 vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal, avšak na jeho úhradu hradil jen částečně, v důsledku čehož žalobkyně celý úvěr prohlásila za splatný. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20.07.2022. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané peněžní prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 9 337,41 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, stejně jako sjednané úroky ve výši 29 % ročně z částky 9 337,41 Kč. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 337,41 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.