7 C 240/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který v souladu s ustanovením § 169 odst. 2) zákona č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru je oprávněn tuto činnost poskytovat na základě povolení České národní banky ze dne [datum]. Se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. Písm. b) Smlouvy na Účet zákazníka, tedy účet určený žalovanou a to dne [datum], čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalované. Zbytek ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Poskytnuté peněžité prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy, tedy v částce ve výši 46 000Kč uhradí žalovaná v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20.03.2023. K uzavření Smlouvy došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč. Za okamžik podpisu Smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, byla připsána na účet žalobkyně č. [bankovní účet], a to pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy dne [datum]. Žalovaná závazek z uzavřené smlouvy neplnila a úvěr nesplácela. Žalobkyně jí proto zaslala 2 upomínky a dne 27.06.2023 upomínku, která je současně oznámením o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Žalovaná se dostal do prodlení s úhradou částky 21 512 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 28 063 Kč. Dluh na splátkách ke dni 27.06.2023 se skládá z dlužných úroků ve výši 1 980 Kč a úmoru ve výši 1 469 Kč. Současně se účastníci dohodli v článku I smlouvy na úrokové sazbě ve výši 27,28 % ročně, kdy žalobkyně požaduje úrok z nezaplacené jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do jeho úplného zaplacení. V článku IV. bod 2 písm. c) smlouvy se účastníci dohodli na smluvní pokutě za každý jednotlivý případ prodlení. Z tohoto titulu proto žalobkyně požaduje 1 497 Kč, to je 3 x 499 Kč. Žalobkyně může požadovat smluvní pokutu za prodlení pouze do okamžiku zesplatnění úvěru, proto celkem ve třech případech. Účastníci si však sjednali též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a to v článku IV. bod 2 písm. b) smlouvy. Žalovaná je proto povinna zaplatit 0,1 % denně z částky 31 512 Kč za dobu od 28.06.2023 do 2.08.2023 částku 1 134 Kč. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [číslo] soud zjistil, že žalobkyně se žalovanou ujednala, že jí poskytne částku 30 000 Kč, kterou žalovaná splatí v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Ujednán byl úrok 27,28 % p. a. Pro případ prodlení s úhradou sjednané splátky po dobu 3 měsíce nebo prodlení s úhradou svou či více splátek bylo v článku 8.1 a 8.2 sjednáno nastoupení tzv. zesplatnění celého dluhu žalované, tj. ztráta možnosti uhradit jej ve splátkách. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu soud zjistil, že dne 27.06.2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 31 512 Kč a upozorněna na možné další sankce, pokud k úhradě nepřistoupí. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V daném případě je totiž nepochybné, že bylo ujednáno časově omezené poskytnutí finančních prostředků a jejich vrácení s úrokem a smluvní pokutou. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalované i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 029,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 378 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 443 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 150 Kč ve výši 1 501,50 Kč.