7 C 59/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně v žalobě uvedla, že je příspěvkovou organizací, zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ust. § 59 odst. 2, písm. i) zák. č. 131/2000 Sb. Na základě zřizovací listiny je žalobkyně oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne [datum] žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný dle § 27 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o odtahu vozidla, o jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala ho o ceně za odtah a o jejím navyšování za každý den parkování vozidla na parkovišti žalobkyně a vyzvala ho k úhradě částky za odtah a parkovné. Cena za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozovaném žalobkyní byla stanovena na základě nařízení hlavního města Prahy. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, parkovné 250 Kč za 1. až 3. den střežení (parkovné), 400 Kč parkovného za 4. až maximálně 180. den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý následující den. Celková výše dlužné částky ke dni podání žaloby činí 2 150 Kč. Na upomínky o zaplacení žalovaný nereagoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně předložila listinné důkazy – protokol o odstranění vozidla [číslo] z [datum], uznání dluhu z [datum], nařízení [územní celek] – ceník. Obsah těchto listin je v souladu skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Vozidlo žalovaného bylo dne [datum] odtaženo na parkoviště s tím, že žalovaný se vozidlo ještě téhož dne vyzvedl a uznal dluh za odtah a parkovné v celkové částce 2 150 Kč. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 17 a) odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění. Z tohoto ustanovení vyplývá, že vlastník komunikace je oprávněn po dohodě s policií vozidlo na náklady provozovatele odstranit. Z § 2, bodu 2 nařízení č. 2/2013, vydaného Radou [územní celek] vyplývá, že cena za provedení technického úkonu je stanovena ve výši 1 900 Kč za odtah, za parkovné tak, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto odůvodnění. Žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv byl upomínán dopisem ze dne 2.06.2022. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku vyplývá z ust. § 2 zák. č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.