8 C 20/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost vyklidit byt [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalované], to vše s odůvodněním, že nájemní vztah mezi účastníky skončil uplynutím doby dnem 31.1.2022 a ačkoliv byla žalovaná řádně vyzvána k vyklizení a předání bytu, toto ve stanovené lhůtě neučinila a v současné době tak byt užívá neoprávněně. Při jednání žalobkyně na svém návrhu setrvala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána (doručeno bylo žalované do vlastních rukou k 24.5.2023) z jednání se neomluvila, nepožádala o jeho odročení, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované a též žalobkyně, která se z jednání omluvila.. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobcem. Smluvní vztah mezi účastníky, jeho skončení, (ne) hrazení nájemného, prokazují nájemní smlouva, evidenční list nájemníka, předpisy plateb, výpis z KN, výpověď z nájmu a výzva k vyklizení. Na základě takto provedeného dokazování a tvrzení účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Účastníci spolu uzavřeli nájemní smlouvu dne [datum], na základě které žalovaná užívá bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalované], jenž je ve vlastnictví žalobkyně. Doba trvání nájmu byla sjednána od 1.1.2022 do 31.12.2022, kdy k tomuto dni předmětný nájemní vztah skončil. Žalovaná však do dnešního dne byt nevyklidila a nepředala žalobkyni, a to ani přes doručenou výzvu žalobkyně ze dne 16.11.2022, kdy by měla vyklidit nejpozději do 31.12.2022. 5. Podle ustanovení § 1012 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Ustanovení § 1040 odst. 1 o.z. stanoví, že ten kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle ust. § 2285 o.z. platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. 6. Na základě provedeného dokazování a vzhledem k absenci tvrzení žalované o jiném datu skončení nájmu, či vyklizení předmětu nájmu nejpozději ke dni jeho skončení, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Nárok žalobkyně na vyklizení předmětného bytu je po právu (zejména dle § 1012, § 1040 o.z. a § 2225 o.z.), neboť žalovaná užívá předmět nájmu i po jeho skončení uplynutím sjednané doby trvání, kdy nájemní poměr skončil ke dni 31.12.2022. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k vyklizení bytu ke dni skončení nájmu. Z výzvy žalobkyně je pak zjevné, že žalovaná předmět nájmu nevyklidila, stále jej užívá, přičemž výzva byla žalobkyní učiněna v zákonné 3 měsíční lhůtě. Žalovaná tedy od 1.1.2023 užívá předmět nájmu bez právního důvodu a tím zasahuje do absolutního práva žalobkyně libovolně nakládat se svým majetkem. Soud proto žalobě vyhověl v plném (výrok I.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s jejím návrhem v částce 5 000 Kč, kdy tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč.