8 C 67/2023-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 9224 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9224 Kč od 28. 3. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 840 Kč a částky 630 Kč, vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] mezi žalobkyní a žalovanou uzavřenou dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím [webová adresa], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za žalovanou objednanými volitelnými službami, když před tím prověřila úvěruschopnost z podkladů předložených žalovanou a dále žalovanou prověřila i u třetích osob. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [datum] v částce 7000 Kč, přičemž žalovaná na úvěr nesplatila ničeho, na výzvy přes SMS a email nereagovala, předmětný dluh pak neuhradila ani k předžalobní výzvě ze dne 30.11.2022. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila. 3. Soud věc rozhodl při prvním jednání. Žalovaná se k jednáním, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za po skutkové stránce za prokázané, že žalovaná distančním způsobem prostřednictvím [webová adresa] podepsala (unikátním SMS kódem) dne [datum] smlouvu žalobkyní, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, tj. s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2030Kč v jedné splátce do 27.3.2022, při RPSN úvěru 2115,69% (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni doložila občanský průkaz, žalobkyně žalovanou prověřila dle její interní metodiky v různých registrech a provedla hodnocení žalované z hlediska jeho úvěruschopnosti (viz kopie OP žalované, autorizace ověření totožnosti, identifikované příjmy, výpis o posouzení úvěruschopnosti, interní metodika o schvalování úvěruschopnosti). Úvěr ve výši 7000 K byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [datum] (viz přehled bankovních transakcí). Žalovaná na úvěr nesplatila ničeho, na výzvy přes SMS a email nereagovala, předmětný dluh pak neuhradila ani k předžalobní výzvě ze dne 30.11.2022 (viz předžalobní výzva, podací lístek) 5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalovaná distančním způsobem prostřednictvím [webová adresa] podepsala (unikátním SMS kódem) dne [datum] smlouvu s žalobkyní, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 7000 Kč s možností postupného čerpání, který jí byl jednorázově ve výši 7000Kč vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [datum], a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, tj. s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2030Kč v jedné splátce do 27.3.2022, při RPSN úvěru 2115,69%. Před uzavřením smlouvy žalovaná prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná na úvěr nesplatila ničeho, na výzvy přes SMS a email nereagovala, předmětný dluh pak neuhradila ani k předžalobní výzvě ze dne 30.11.2022. 6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 7 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). 7. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku nejprve zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto pohledu soud neshledal důvody neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení §86 ZSÚ, když z informací od žalované a dalších prověřovacích mechanismů řádně vyhodnotila, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Soud však nemohl přehlédnout skutečnosti, které vyplynuly z obsahu uzavřeného úvěru (zejména odměna za poskytnutí úvěru a RPSN). S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V kontextu posuzované smlouvy je nutné sjednaný poplatek vyhodnotit jako cenu za úvěr, a tímto poplatkem je zastírána skutečná výše úroku za úvěr. Tomuto pak odpovídá výše RPSN uvedená ve smlouvě, která pak více než 251x přesahovala obvyklou RPSN poskytovanou bankami v období uzavření smlouvy (cca 8,40%), což je nutné ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) posoudit jako nemravné. Též nelze odhlédnout od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 416/2013, které je aplikovatelné i na daný případ, kdy půjčka s úrokem přesahujícím 44% ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o přečinu lichvy. Pokud tedy podle Nejvyššího soudu smluvní úrok v sazbě přesahující 44 % ročně odporuje dobrým mravům v takové intenzitě, že je možné při splnění dalších podmínek uvažovat dokonce o přečinu lichvy, je závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy při sjednání úroku mnohem vyšším logickým závěrem civilního soudu. 8. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, když je zjevné, že v případě nižšího úroku by žalobkyně úvěr neuzavřela. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Na zmíněnou smlouvu lze totiž vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, z něhož lze dovodit, že nelze poskytnout právní ochranu takovým věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. Ve věci tedy soud vyloučil aplikaci ustanovení §577 a § 574 o.z., neboť samotnou smlouvu o úvěru soud zhodnotil jako smlouvu, kterou poskytovatel úvěru poškozuje své klienty jako spotřebitele již zmíněnou výší požadovaných úroků, kdy takovéto jednání v neprospěch spotřebitele nemůže požívat právní ochrany, a je nutné předmětnou smlouvu shledat jako absolutně neplatnou. Tato absolutní neplatnost pak nemůže být nahrazena postupem podle zmíněného ustanovení § 577 o.z., 9. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaná obdržela a co na něj žalobkyni vrátila. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje celou částku 7000 Kč, když žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaná povinna žalobkyni vydat, a to společně s úroky z dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data 28.3.2022, od kterého žalobkyně úroky z prodlení požadovala přiznat. Pro stanovení splatnosti dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je