16 C 261/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce č. , číslo, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“).2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.3. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, v hotovosti částku 8 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 13 568 Kč, z toho 8 000 Kč činila jistina a 5 568 Kč souhrnný poplatek. Žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 3 870 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 26. 4. 2024 výzvu k úhradě dluhu, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „o.z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.6. Podle § 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.7. Podle § 451 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.8. Podle § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.9. Podle § 563 o.z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:11. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem.12. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne , datum, , č. , číslo, , je absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč v projednávané věci činí 69,60 % z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč (při splatnosti 53 týdnů, tedy přibližně 1 rok). Uvedený souhrnný poplatek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy defacto o smluvní úrok. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o půjčce ze dne , datum, činila průměrná obvyklá úroková míra 14,77 % ročně, z čehož vyplývá, že úroková sazba (69,60 %) sjednaná ve smlouvě o půjčce ze dne 30. 1. 2009 přesahuje obvyklý úrok téměř pětinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o půjčce ze dne , datum, jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě nepůjčila, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z.13. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 3 870 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 4 130 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 26. 4. 2024 výzvu k úhradě dluhu, dne 1. 5. 2024 se tato výzva do sféry dispozice žalovaného, dne 7. 5. 2024 měl žalovaný plnit a od 8. 5. 2024 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z.14. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl co do zaplacení částky 4 130 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11,68 Kč (ve výši 14,75 % ročně z částky 4 130 Kč od 8. 5. 2024 do 14. 5. 2024) a s úrokem z prodlení z částky 4 130 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.