20 C 163/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí ukládající žalovanému povinnost zaplatit jí 23 771 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný v blíže nezjištěné době od 15 hod. dne [datum] do 12:45 hod. dne 9.11.2022 v [obec], v ulici [adresa] v úmyslu se neoprávněně obohatit vnikl po vykopnutí okna v přízemí do hotelu [anonymizováno], kde v místnosti určené pro masáže vylomil z radiátoru dvě měděné trubky o délce dva metry a odcizil je. Následně poškodil kovový regál, měděné potrubí, sádrokartonové podhledy a výše uvedené vykopnuté okno. Tímto jednáním způsobil škodu poškozením a odcizením poškozené [příjmení] obci [obec], [IČO], se sídlem [adresa]. Za shora uvedené jednání byl žalovaný uznán vinným pro [anonymizována dvě slova] dle ustanovení § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, a to rozhodnutím č.j. 6 T 110/2022-45, které vydal Okresní soud v Karlových Varech dne 21.12.2022 a které nabylo právní moci dne 31.1.2023. Z titulu pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a poškozenou [příjmení] obcí [obec] [číslo] ev. [číslo] jejímž předmětem je pojištění majetku na uvedené adrese, bylo v rámci pojistné události [číslo] vyplaceno dne 3.1.2023 poškozené pojistné plnění za odcizený a poškozený majetek, ve výši 23.771,00 Kč. Podle ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má každý povinnost počínat si při svém konání tak, abynedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného. Výše uvedeným jednáním zasáhl žalovaný do absolutního práva poškozené [příjmení] obce Karlovy Vary, a má tak, podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinnost nahradit, co svým protiprávním jednáním způsobil. Podle ustanovení § 2820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že vzniklo-li v souvislosti s pojistnou událostí pojištěnému proti jinému právo na náhradu škody, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele (v tomto případě na žalobce), a to až do výše plnění, které pojistitel (žalobce) pojištěnému vyplatil. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobci nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnil, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 23.771,00 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný prostřednictvím žalobcova právního zástupce písemně vyzván předžalobní výzvou dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dne 29. 3. 2023, zaslanou na jedinou žalobci známou adresu žalovaného. Žalovaný se mohl s touto výzvou seznámit nejpozději dne 3. 4. 2023. Žalovaný dosud ani přes tuto výzvu ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením uvedené částky vznikl dále žalobci vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.“. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud z žalobkyní předložených důkazů zjistil skutečnosti popsané ve shora citovaných žalobních tvrzeních. Skutečnost, že žalovaný byl uznán vinným pro specifikovaný [anonymizováno], při kterém způsobil popsanou škodu vyplývá z [anonymizováno] příkazu Okresního soudu v K. varech ze dne 21. 12. 2022, č.j. 6 T 110/2022-45, jenž nabyl právní moci dne 31. 1. 2023. Vyplacení pojistného plnění za škodu způsobenou činem žalovaného je zřejmé z dokladu o výplatě částky ve výši 23 771 Kč ve prospěch shora jmenovaného poškozeného s číslem pojistné události [číslo] s tím, že se jednalo o výplatu pojistného na základě pojistné smlouvy [číslo]. K výplatě dle údajů ve zmíněném dokladu došlo dne 3. 1. 2023. Žalovaný byl k úhradě náhrady za vyplacené pojistné plnění vyzván upomínkou ze dne 29. 3. 2023 se stanovenou lhůtou do 7 dnů od doručení této výzvy. 4. Po zhodnocení shora uvedených nesporných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že byly naplněny podmínky pro zákonný přechod práva na náhradu škody na žalobkyni jako na pojistitele dle ust. § 2820 obč. zákoníku, dle kterého vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. Žalovaný svým jednáním totiž zasáhl do vlastnického práva poškozené osoby, a byl tak povinen dle ust. § 2910 nahradit, co tím způsobil. Podle prokázaných skutečností, se jedná o majetkovou újmu právě ve výši 23 771 Kč. S úhradou dluhu ve prospěch žalobkyně je žalovaný s ohledem na shora uvedenou výzvu a v ní stanovenou lhůtu k plnění v prodlení přinejmenším od 11. 4. 2023, tj. od data, od něhož žalobkyně důvodně požaduje úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ust. § 1970 obč. zákoníku. Žalobkyní uplatněný nárok tedy odpovídá zjištěným skutečnostem, a soud tak žalobě vyhověl. 5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením §142 odst. 1 o.s.ř., na jehož základě byla náhrada těchto nákladů přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 952 Kč, odměna advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyhotovení kvalifikované předžalobní upomínky a sepis žaloby) po 2 060 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů ke každému z uvedených úkonů právní služby po 300 Kč, rovněž podle zmíněného advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 915,80 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 6. O lhůtě k plnění všech uložených povinností rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní.