20 C 93/2024-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu 63 000 Kč s příslušenstvím v podobě smluveného úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky, jdoucím od 22. 7. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že se jedná o nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému jako zápůjčka dne , datum, , s jejichž vrácením je v prodlení od 22. 7. 2023, a žalovaný je tak povinen vrátit uvedené peněžní prostředky spolu se smluveným úrokem z prodlení 0,25 % denně jdoucím z dlužné částky ode dne následujícího po smluvené splatnosti, tj. od 22. 7. 2023 do zaplacení dluhu.2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobce žalobu zpět co do požadavku na zaplacení jistiny zápůjčky, tj. částky 63 000 Kč s poukazem na to, že po zahájení řízení žalovaný dlužnou částku dne 27. 6. 2024 uhradil, avšak dosud neuhradil příslušenství, na jehož úhradě žalobce trvá. Zmíněné příslušenství, tedy smluvený úrok z prodlení, v daném případě představuje 53 865 Kč, neboť žalovaný byl v prodlení již od zmíněného data 22. 7. 2023 do 27. 6. 2024. S ohledem na uvedený procesní úkon žalobce soud postupoval podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí, které bylo učiněno ještě před jednáním ve věci samé.3. Žalovaný se k původnímu požadavku žalobce, a ani ke zbývající části předmětu řízení, tj. k požadovanému příslušenství nevyjádřil.4. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobce označený jako zapůjčitel a věřitel a žalovaný označený jako vydlužitel a dlužník uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce finančních prostředků. Z obsahu této smlouvy vyplývá, že věřitel při podpisu této smlouvy přenechal dlužníkovi částku 63 000 Kč v hotovosti, což dlužník potvrdil podpisem této smlouvy. U uvedené smlouvy se žalovaný jako dlužník zavázal vrátit věřiteli uvedené peněžní prostředky do 21. 7. 2023 s tím, že zápůjčka byla sjednaná jako bezúročná a mohla být splacena i předčasně. Pro případ prodlení dlužníka byl ve smlouvě sjednán úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny jdoucí od prvního dne následujícího po dni splatnosti až do zaplacení. Podpisy na uvedené smlouvě byly úředně ověřené. Soud dále zjistil, že se žalobce prostřednictvím svého zástupce na žalovaného obrátil s výzvou k úhradě, a předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2024, prostřednictvím které byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 63 000 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude ve věci podána žaloba, a žalovaný tak bude nucen hradit další náklady včetně požadovaného příslušenství.5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky vznikl závazek v podobě zápůjčky podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V daném případě se jednalo o peněžitou zápůjčku podle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, která byla sjednána jako bezúročná. Vznik uvedeného závazku potvrzuje žalobcem předložená smlouva ze dne , datum, , z jejíhož obsahu vyplývá vznik reálného závazku, tedy předání zmíněné částky 63 000 Kč dne , datum, , co žalovaný stvrdil svým podpisem, který byl navíc úředně ověřen. Soud dále v době vyhlášení rozsudku vycházel ze stavu, že poskytnutá peněžitá zápůjčka nebyla do smluveného dne, tedy do 21. 7. 2023 vrácena, neboť tvrzení opaku a předložení důkazu k tomuto opačnému tvrzení bylo za daného stavu věci na žalovaném, a stejně tak případné tvrzení, že peněžitá zápůjčka byla vrácena dříve než dne 27. 6. 2024, jak posléze tvrdil žalobce, a z tohoto důvodu vzal také žalobu zpět. Jinými slovy, pokud by nedošlo ke zpětvzetí žaloby, představovaly žalobcem předložené důkazy, a z nich vyplývající skutkový stav spolehlivý podklad pro rozhodnutí o povinnosti žalovaného vrátit celou peněžitou zápůjčku včetně příslušenství. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení je tak v daném případě důvodný s ohledem na tvrzení žalobce, které nemusel nijak prokazovat, tj. že byl žalovaný v prodlení s úhradou peněžité zápůjčky ve výši 63 000 Kč ode dne 22. 7. 2023 do 27. 6. 2024. Úrok z prodlení ve výši 0,25 % z dlužné částky za uvedené období představuje právě částku 53 865 Kč, a soud tak žalobě v této části vyhověl, neboť požadavek na tyto úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. V daném případě žalovaný netvrdil, že by nebyl za prodlení odpovědný, a navíc účastníci sjednali výši úroku z prodlení, a neuplatnila se tak podpůrně stanovená výše příslušným vládním nařízením. Soud se v daném případě neopomněl zabývat přiměřenosti smluvené výše úroku z prodlení, tj. zdali se nejedná o sazbu v rozporu s dobrými mravy. Při zkoumání toho, zda je smluvená sazba úroku z prodlení přiměřená, či zda se již příčí dobrým mravům, je podle ustálené judikatury třeba zkoumat několik okolností daného případu, a to například rizikovost splacení peněžitého dluhu vzhledem k předchozímu chování dlužníka, či jeho osobních a majetkových poměrů, rozsah očekávaných škod, význam případného nesplacení dluhu pro věřitele, zavedená praxe stran a postavení účastníků, tj. zdali se jedná o podnikatele či spotřebitele. V daném případě však soud s ohledem na procesní pasivitu žalovaného tyto skutečnosti zkoumat nemohl, přičemž smlouva sama o sobě je smlouvou, která je na první pohled vyvážena. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná, a žalovaný se tak mohl vyhnout jakýmkoli vedlejším plněním. Příležitost pro zaplacení pouhé jistiny dluhu mu byla dána ještě v rámci předžalobní upomínky, neboť na povinnost platit smluvené příslušenství byl upozorněn pouze pro případ, že by bylo zahájeno soudní řízení. Soud rovněž přihlédl k tomu, že požadované příslušenství v průběhu smluveného úroku z prodlení není požadováno do zaplacení, tedy na dobu, jejíž délku není možné přesně odhadnout, ale již do konkrétního data, a byla tak již stanovena konečná výše úroku z prodlení. Soud tak dospěl k závěru, že s ohledem na zmíněné okolnosti je požadovaná výše úroku z prodlení v souladu se smlouvou a rovněž v souladu s dobrými mravy.6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a dále ustanovením § 146 odst. 2, na základě kterých bylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žalobci k úspěšnému účastníku sporu, resp. účastníků, který svůj požadavek u soudu uplatnil důvodně, a žalobu vzal zpět pro chování žalovaného. Tyto náklady jsou tvořeny částí soudního poplatku, který nebude žalobci vrácen, tj. soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, a dále odměnou advokáta svého zastupování v řízení podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a to odměna za úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, písemného podání ve věci samé a zpětvzetí žaloby po 3 620 Kč, odměna v poloviční výši za tzv. předžalobní upomínku, tj. ve výši 1 810 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč ke každému za uvedenému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 zmíněného advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobce povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 17 782,70 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.7. Soud dále rozhodl postupem dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení příslušné části soudního poplatku, tj. poplatku sníženého 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, a to poplatku vztahujícího se k té části předmětu sporu, o kterou bylo řízení zčásti zastaveno před prvním jednáním. Poplatek bude žalobci vrácen ve lhůtě dle ustanovení § 10a odst. 1 uvedeného zákona.8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní.