22 C 209/2023-17 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 584 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč v 52 týdenních splátkách. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila celkem částku 12 384 Kč, která byla započtena nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu, částka započítaná na jistinu činí 4 416 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplatit jistinu ve výši 7 854 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,50 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 14 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 ve výši 14 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 ve výši 14 %, a zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] v hotovosti částku 12 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 19 968 Kč, z toho 12 000 Kč činila jistina a 7 968 Kč činil souhrnný poplatek. Žalovaná dosud na svůj dluh uhradila 12 384 Kč, tuto částku předchůdkyně žalobkyně započítala na úhradu souhrnného poplatku ve výši 7 968 Kč a ve výši 4 416 Kč na úhradu jistiny. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 o. z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 o. z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne [datum], je absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč v projednávané věci činí 66,4 % z poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč při splatnosti 52 týdnů. Uvedený souhrnný poplatek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy defacto o smluvní úrok. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách. V době uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] činila průměrná obvyklá úroková míra 12,42 % ročně, z čehož vyplývá, že úroková sazba (66,4 %) sjednaná ve smlouvě o půjčce ze dne [datum] přesahuje obvyklý úrok více než pětinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o půjčce ze dne [datum] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě nepůjčila, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o. z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalované částku 12 000 Kč, ale vzhledem k tomu, že již uhradila celkem částku 12 384 Kč, nedluží již žalobkyni ničeho, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.