22 C 68/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8. 9. 2023 spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně v kapitalizované výši 1 500 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak poskytnuté peněžní prostředky ani sjednaný úrok do dne splatnosti neuhradil. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaný potvrdil, že návrh Smlouvy přečetl a s jejím obsahem souhlasí. Žalovaný se dále zavázal poskytnout žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu Smlouvy. Po přijetí této platby byla Smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, jenž žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění , Anonymizováno, žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být Smlouvou vázán. SMS kód byl uveden na poslední straně Smlouvy. Žalovaný výše uvedenými kroky uzavřel s žalobkyní Smlouvu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá číslu Smlouvy. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě od platební brány , Anonymizováno, , ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 17. 1. 2024. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně k žalobě připojila písemné důkazy, a to smlouvu o úvěru ID: , Anonymizováno, ze dne , datum, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , předžalobní výzvu ze dne 17. 1. 2024 a podací lístek ze dne 17. 1. 2024. Na návrh žalobkyně soud vyžádal sdělení FIO banky, a.s. ohledně majitele účtu č. , č. účtu, a připsání platby ve výši 5 000 Kč na tento účet.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z písemnosti označené jako Smlouva o úvěru ID: , Anonymizováno, , soud zjistil, že je datovaná dne , datum, , a je opatřena podpisem člena představenstva žalobkyně, , jméno FO, , místo podpisu žalovaného je uvedeno číslo , číslo, . Z obsahu obou dokumentů a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovanému měl být žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl žalovaný splatit do 30 dnů spolu s úrokem 1 % denně v kapitalizované výši 1 500 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Z uvedených dokumentů nemá soud za prokázané, že uvedené smlouvy byly mezi účastníky skutečně uzavřeny. Místo podpisu žalovaného obsahují pouze číselný kód, který dle tvrzení žalobkyně byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS zprávy a že totožnost žalovaného byla mj. ověřena prostřednictvím tzv. ověřovací platby z jeho účtu, tyto skutečnosti však žalobkyně žádným způsobem neprokázala. Žalobkyně rovněž ani netvrdila, že by před tvrzeným poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému zkoumala jeho úvěruschopnost. Tyto nedostatky mohly být zhojeny v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. S ohledem na shora uvedené se pak soud již nezabýval dalšími parametry úvěru, který měl být mezi účastníky sjednaná, lze však pouze konstatovat, že i úrok ve výši 1 % denně je v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu ČR v příkrém rozporu s dobrými mravy, a takové ujednání by rovněž bylo považováno za neplatné.5. Ze sdělení FIO banky, a. s. soud zjistil, že vlastníkem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na tento účet byla dne , datum, připsána platba ve výši 5 000 Kč. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Částka 5 000 Kč tak z právního hlediska představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z.6. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení částky 5 000 Kč.8. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě 3 dnů prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 17. 1. 2024, dle domněnky vyplývající z ustanovení § 573 o. z. se třetí pracovní den, tj. 22. 1. 2024, písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, lhůta pro plnění uplynula žalovanému dne 25. 1. 2024 a ode dne následujícího, tj. od 26. 1. 2024, má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, tedy 14,75 % ročně, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.9. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky, v daném případě tedy kapitalizovaný úrok z úvěru a úrok z prodlení do 25. 1. 2024, vycházejí ze Smlouvy, která nebyla platně uzavřena. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně, nýbrž pouze ve výši 14,75 % ročně, a to s ohledem na právní závěr soudu ohledně počátku prodlení žalovaného.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 801,68 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.